Česko má v Evropě z ostudy kabát a nezachrání to sebegeniálnější statistik na postu premiéra ani sebelepší úřednická vláda. Když čteme zahraniční tisk s výroky, že jmenováním úřednické vlády bude české předsednictví Evropské unie „politicky mrtvé“ a že se o to postarala „provinční krátkozrakost českých politiků“, musíme jen smutně souhlasit. Nejhorší je, že se my občané stydíme za své politiky, ale těch 101 nezodpovědných a bezohledných poslanců, kterým evidentně pramálo záleží na postavení České republiky ve světě, se teď bude drát v předvolební kampani o naši přízeň. Měli by se stydět, že uvrhli Česko do takové situace, která poškodila naši zemi, její ekonomiku i obyvatele. Získali jsme ze dne na den pověst nespolehlivého partnera a nestabilní země. Nikdo v Evropě nechápe, proč vláda, která slavila s českým předsednictvím poměrně slušné úspěchy, musela vlastně odejít. Odborníci říkají, že se jich kolegové z evropských zemí ptají, jestli za tím není nějaký vážný kriminální čin, korupční skandál nebo zastírání bankrotové situace ještě horší než v Maďarsku. Je těžké vysvětlit, že jde o politické a možná ještě spíš často o všelijaké osobní nenávisti a antipatie, které potopily Topolánkovu vládu.

Každý manažer, který by poškodil image firmy, kterou řídí, tak, jak se to povedlo sociálním demokratům, komunistům a čtyřem odpadlíkům, by byl vlastníky tvrdě smeten. Ale politici, alespoň v Česku, za své sebevětší selhání nenesou žádnou zodpovědnost. Naopak – teď se ČSSD podílí na sestavování nové – úřednické vlády a těší se na to, až po vítězných předčasných volbách povládne zemi. A aby její šéf Jiří Paroubek ještě dodatečně zdůvodnil svoje pochybení, když svrhl vládu v polovině českého předsednictví, chytá se podivného a opožděného obvinění bývalého poslance ODS Jana Schwippela, který přispěl k pádu vlády, a volá po okamžité rezignaci ministra vnitra Ivana Langera, i když spolu s celým Topolánkovým kabinetem stejně odejde na počátku května. Podle Paroubka je to „další z argumentů pro oprávněnost a morální povinnost ČSSD vyslovit Topolánkově vládě nedůvěru“. Ať už bude šéf sociálních demokratů vršit jeden argument za druhým, vinu za mezinárodní ostudu poškození Česka z něj už nikdo neodpáře.

Na jednom se však čeští i zahraniční analytici shodují: i když budou Češi fyzicky předsedat unijním schůzím, určovat program už bude někdo jiný. „Řekněte mi jediný důvod, proč by se britský premiér, francouzský prezident nebo německá kancelářka měli bavit s úředníkem z Čech, který si bude chodit pro rozumy k politikům, kteří je nominovali. Ani ho nevyslechnou,“ konstatuje prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Nepochybně má pravdu.

Ostatně není ani jisté, kdo vlastně bude teď po Mirku Topolánkovi řídit Evropskou unii. Podle prezidenta Václava Klause a nového premiéra Jana Fischera to zatím není jasné, protože „tuto věc ještě neřešili“. Jako kdyby to bylo nepodstatné. Někteří politologové se obávají, že čeští úředníci ve vládních funkcích nejenže nemají potřebné osobní kontakty, které jsou při jednáních důležité, ale ani nenajdou v Evropě ty správné dveře. Někteří, jako například současný náměstek vicepremiéra Saši Vondy Marek Mora se do nich určitě trefí. S jakou se potáže, až jimi projde, je ovšem věc jiná.

Ale politici mají největší strach z toho,  aby otěže Evropské unie nepřevzal euroskeptik Václav Klaus, kterého považují mnozí evropští politici za hrobaře Topolánkovy vlády. A určitě nechtějí, aby se stal i hrobařem Lisabonské smlouvy, jak by si jeden z největších odpůrců evropské úmluvy nepochybně přál. Jedno se nám ovšem povedlo: přesně v duchu hesla českého předsednictví jsme to Evropě pěkně osladili.

Libuše Frantová