Jedním z oblíbených ohraných mýtů je, že tehdejší předseda ODS Václav Klaus nechal v podzimních komunálních volbách roku 1998 postavit na Letné svůj ohromný portrét, což mělo být důkazem kultu osobnosti.

Jenže žádný takový megaboard nikdy neexistoval. Máme v živé paměti billboard ODS z letošní jarní eurokapaně: vlevo pěkný Topolánek, vpravo ošklivý Paroubek a mezi nimi heslo „Řešení místo strašení.“ Někomu se billboard líbil, někomu ne, někdo ho považuje za účinný, někdo za zbytečný, někdo za kontraproduktivní. Ale všimněte si: nikdo o něm nevytváří legendy, že jde o záplavu Topolánkových billboardů, prokazujících pěstování jeho kultu osobnosti.

A co že to tehdy na Letné vlastně stálo za megaboard? Vlevo pěkný Klaus, vpravo ošklivý Zeman a mezi nimi heslo „Myslíme jinak.“ Tedy v podstatě úplně totéž, co dala letos na billboardy ODS. S jedním rozdílem: tehdy angažovaní novináři křičeli, že to je Klausův portrét a jeho uctívání, teď nikdo nemluví o Topolánkově portrétu a o jeho uctívání. Možná je myšlenka obou konfrontačních obrazů špatná a nefungující. Možná jsou oba skvělé a zabraly. Možná se jeden povedl o něco lépe a druhý o něco hůře. V principu jsou ale do detailu zcela stejné. Náš lídr je ten pozitivní, jejich je ten škaredý, volte našeho. Prostě srovnávací princip. Jsme ale v českém mediálním kyblíčku, tak si té totožnosti obou billboardů nikdo jaksi nechce všimnout.

A tak v dnešní MFD horlivá propagátorka strany TOP Zuzana Kaiserová ve zpravodajském (ne v komentáři) textu angažovaně hájí fakt, že není v Česku jediné vísky, kde by na nás nevyjukl černokněžnický portrét lídra mediálně protěžované strany. A hájí ho pomocí srovnání té dnešní černokněžnické armády právě s údajným tehdejším „Klausovým“ megaboardem. Kaiserová doslova píše: „Když ODS před senátními volbami v roce 1998 postavila na Letenské pláni (ono to nebylo na té pláni ale v sadech pod pomníkem, takže paní redaktorka megaboard asi fakt nikdy neviděla, pozn. L.J) megaboard s portrétem Václava Klause, hned bylo jasné, že to byl přešlap. Ze všech stran se snesla kritika, že strana buduje kult Klausovy osobnosti:“ Vida. Hned bylo „jasné“. A kritika ze „všech“  stran. Tak vypadá žurnalistika dneška. Staví na mýtech a dál je posiluje, až je zcela v jejich zajetí. Komu že to bylo hned jasné? A byla to opravdu kritika ze všech stran? Paní redaktorka to ví.

A pokračuje: „Podle expertů na marketing (paní redaktorka nám neřekne jména svých expertů) se TOP 09 tak břitké kritiky bát nemusí (od podobných novinářů věru ne, L. J.). Schwarzenberg jednak nepůsobí tak narcistně jako Klaus (když vám to my novináři tvrdíme, pozn. L. J.) a jednak je kampaň vedena s větší nadsázkou než ta, která vrcholila billboardem na bývalém Stalinově pomníku“ A co o oné kampani paní redaktorka ví, když ani netuší, kde byl megaboard umístěn a co na něm bylo? Zná nějaké heslo z tehdejší podzimní kampaně? A o jaké dnešní knížecí nadsázce to mluví? Lidi na venkově se už dnes bojí, že na ně ta nadsázka vyskočí i z konzervy s olejovkami.

Takhle se dnes ale píše. Nic se nezjišťuje, nic se neověřuje, poctivost je nahrazena pocitem vědomí, že to tak přece musí být, když o tom všichni mluví, hlavně kolegové včera na baru vedle redakce.