Kromě zásadního mediálního evergreenu „proč je Večerníček na Dvojce“ sněmovna rozhodla, že NKÚ bude kontrolovat spoustu dalších institucí, kromě těch, které už kontroluje. Takže možná přijde nejen kouzelník, ale dojde i na ČEZ, České dráhy, Českou televizi, Český rozhlas a ČTK a také různé krajské instituce. ČEZ už je bez svého guru Martina Romana a tak jej může NKÚ zkontrolovat, co hrdlo ráčí, říkají si asi poslanci. A kolik bere Zagorová, zůstane i teď otázkou jen pro Jakeše. Ostatně, možná by nebylo marné, kdyby také někdo hlídal hlídače. Drzost předsedy NKÚ Dohnala volá po změně zákona víc, než stavba nových bloků Temelína.

Rada Českého rozhlasu uspořádala seminář o hudbě na Radiožurnálu. Původně dobře vypadající nápad dostal pozoruhodné trhliny ve chvíli, kdy diskusi okupovalo několik hladových hudebních krasoduchů v čele s písničkářem Janem Burianem a hudební publicistkou. Janou Kománkovou. Co Čech, to muzikant. Co muzikant, to hudební dramaturg. Co hudební dramaturg, to génius. Podle Jany Kománkové rozhlas příliš podléhá výzkumům a grafům. Chce-li oslovit cílové skupiny, musí zkoumat jejich vkus, ne jim vnucovat genialitu Jana Buriana. Lenka Mynářová z výzkumné agentury Datamar, která testy pro Radiožurnál připravuje, si myslela, že se ocitla ve špatném snu… Muzikolog a pedagog z Ústavu hudební vědy z Masarykovy univerzity Viktor Pantůček vyrábí zvukový časopis Hospoda u Lojzíka a do hudební revue Opus musicum píše o experimentální hudbě. Jana Kománková působí od roku 1993 jako DJ Rádia 1, které poslouchá denně 40 tisíc hudbymilovných posluchačů, příležitostně funguje jako DJ v klubech a barech. Pokud si nepřivydělává psaním o hudbě do novin a časopisů. Jinak je šéfredaktorkou webu Proti šedi. Pro clubberskou scénu dobrý CV, pro Radiožurnál nedostatečný. Ten poslouchá 1243000 posluchačů týdně, Rádio 1 pouze 76000 posluchačů týdně. Radiožurnál není ani Hospoda u Lojzíka. Vkus Kománkové, Buriana či Pantůčka by ve vzdálenosti deset kilometrů od klubu ROXY způsobil katastrofu.

Hladoví teoretici si užili svých pět minut slávy a televizního přenosu a Michel Fleischmann si mohl mnout ruce. Pokud by nastoupil Burian jako hudební dramaturg do Radiožurnálu, poslechovost stanice by se radikálně snížila. A o to přeci jde. I na Lagardere přišla ekonomická krize… Revoluce už asi žádná nebude, Českou televizi řídí Dvořák, vymetá z koutů studií zbytky burianů a jejich přátel a pokud lid vyjde do ulic, pak už  patrně nikdo, naplněný pravdou a láskou, v čele nebude.  

Hysterie krasoduchů připomínala hnutí neoluddistů. Luddisté 19. století rozbíjeli stroje, které dělníkům braly práci, ale pokrok nezastavili, i když nametal zánik tradičního řemesla. Luddisté 21. století by nejraději rozbili počítač se selektorem hudebních skladeb pro vysílání. Protože przní vkus posluchačů a hudební teoretici jsou bez práce.

Upřímně řečeno, hudba na Radiožurnálu mi nevadí, beru jej jako zpravodajskou a publicistickou stanici pro všechny a hudbu v něm jako součást proudového vysílání. Opravdu – přepážku mezi dvěma bloky mluveného slova. Nemám čas na soustředění na text skladeb a analýzu jejich vztahu k mluvenému slovu. A už vůbec nepovažuji populární hudbu za umění. Jakoukoliv. Pokud platí Gaussova křivka, tak polovina občanů tohoto státu má IQ pod 100. A jejich hudební vkus i vzdělání vypadá podle toho.  Veřejná služba je tu i pro ně. Nebo spíše hlavně pro ně, neboť oni jsou většinou plátců rozhlasových poplatků. A proto má svůj pořad na stanici „evergreenů“ ČRO 2 (bývalá stanice Praha) Gott a ne Burian. Nejprodávanější hudební skupinou v Česku je Eva a Vašek. V žebříčcích IFPI je nejprodejnější třinecký chrchlák Tomáše Kluse, známý z videoklipu na podporu iniciativy Vyměňte politiky, s platinovým albem (za prodej 12.000 nosičů) „Racek“. Citůplné remake na kytarové motivy Kryla. Pokud je někdo fajnšmekr, poslouchá jiné muzikanty a jiné stanice. Třeba rádio Českého rozhlasu Wave, kde selektor krmí fakt hudební znalci. Ale to je menšinová, alternativní stanice. Ne hlavní proud. Já poslouchám Česko (zpravodajství bez hudby) a D-dur (vážná hudba bez mluveného slova). Obě také menšinové, alternativní stanice. Neotravují mne tam ani „bigbíťáci“, ani Jan Burian. Jeho osobní výběr hudby – PJ Harvey (Let England Shake), Fink (Perfect Darkness), Feist (Metals), Bohuslav Martinů (Jazzová suita) by byl pro posluchače Radiožurnálu nejen v Břeclavi, ale ve všech regionech mimo pražských intelektuálních kaváren důvodem přeladit ke konkurenci. Bez ohledu na Burianovy bombastické výkřiky o nutnosti „tříbení vkusu“ posluchačů, „zrušení praxe selektorů“, jakož i podle Buriana „demagogických výroků“ o tom, co lidé chtějí poslouchat. Největší stanice Českého rozhlasu si nemůže dovolit divoké kavárenské experimenty, nechce-li mít poslechovost Rádia 1. A to nechce… Rolí Radiožurnálu není hudební výchova pro starší a pokročilé, ani ztopořování uvadlého ega písničkáře Buriana. Hudba na této stanici bude mít vždy roli podkresu a výplně. Sociolog Hradecký to řekl jasně, generální ředitel méně ostře, ale také zřetelně.

Semináři se to v Praze jen hemžilo a tak seminář tradiční, mediální, uspořádali i poslanci. Tentokrát o budoucnosti ČTK.   Očekávaná debata o tom, zda četku zprivatizovat, či ne, se trochu rozplizla, ale nebylo to vůbec ke škodě. Panelista Petr Štěpánek připomněl anabázi s volbou-nevolbou generálního ředitele Hrehy, generální ředitel Jiří Majstr dělal, že se ho to vlastně netýká. Předseda rady Ondřej Šefčík nezklamal, vyjádřil totiž myšlenku, že odborník je ten, kdo má magisterský titul. Ach. Inu, není titul jako titul a z některých škol býti magistrem nemusí být nutnou známkou inteligence.   Šefčík pohovořil zaníceně o kuřeti Marengo, ovšem zapomněl podotknout, že Napoleon nesnášel kuřata, servírovaná s křídly.   Tak možná proto ta touha přistřihávat křidéka četce. ČTK sama nejspíš informační globalizaci nepřežije a tak nejsmysluplnější by bylo ji s ohledem na její význam pro stát začlenit jako centrálu zpravodajství veřejné služby.  Ta četku snadno uživí a jako jediná může  garantovat objektivitu a vyváženost, namísto komercionalizace a ziskuchtivé bulvarizace, případně politického spinu. Snad budou mít poslanci rozum a někdo si bude muset najít jinou hračku.

ČTK není v panice z obchodních výsledků a prognóz vývoje sama. Výkonný ředitel zpravodajství Reuters odstoupí po 10 letech ve funkci. Tom Glocer opustí svou židli 1. ledna 2012 a bude nahrazen provozním ředitelem Jamesem Smithem. Tento krok následuje po poklesu cen akcií Reuters o 29% za rok 2011.

Stále více mediálních obsahů je na internetu zdarma a stále méně exkluzivních informací nutí zákazníky ke koupi novin a časopisů. A stále méně informací přinášejí tiskové agentury rychleji a lépe, než internet. Britská knihovna neskenovala a zpřístupnila čtyři miliony stránek novin z 18. a 19. století. Veřejnost tak nyní má k dispozici obsah 200 titulů z celé Británie a Irska. Během deseti let by se mělo neskenovat dalších 40 milionů stran.

Facebook bude muset získat souhlas uživatele k určité změně nastavení ochrany osobních údajů jako součást urovnání obvinění americké Federální obchodní komise, že klamal spotřebitele a přinutil je, aby sdíleli více informací, než měli v úmyslu. Ve své stížnosti, FTC uvedl, že Facebook opakovaně porušil zákony proti klamavým a nekalým praktikám. Například Facebook slíbil uživatelům, že nebude sdílet osobní data s inzerenty, ale stalo se. Společnost také nedokázala varovat uživatele, že změní své internetové stránky v prosinci roku 2009 tak, že některé informace, které uživatelé měli označené jako soukromé, jako jejich „seznam přátel“, budou zveřejněny.

Americká a australská filmová a televizní studia napadla rozhodnutí australského Federálního soudu, které se stalo mezníkem v autorskoprávních sporech. Podle tohoto rozhodnutí poskytovatel internetových služeb nemůže nést odpovědnost za nelegální stahování videa a jiné porušování autorských práv svými zákazníky.

Nesoudí se jen světová studia. Bývalá sportovkyně, pak místopředsedkyně Rady České televize, a dnes manažerka Helena Fibingerová vyhrála spor s vydavatelstvím Ringier Axel Springer u Vrchního soudu v Praze. Ten řešil žalobu Fibingerové na ochranu osobnosti proti bulvárním deníkům Blesk a Aha!. Vrchní soud tak potvrdil rozhodnutí soudu první instance. Vydavatelství Ringier nesmí podle  rozsudku zveřejňovat podobiznu, jméno a příjmení Heleny Fibingerové v tisku v souvislosti s autohavárií jejího manžela Jaroslava Šmída z roku 2009. Ringier se v odvolání dožadoval práva zveřejňovat informace ve veřejném zájmu, podle soudu tak však činil v nepřiměřené formě. Fibingerové vadilo, že do popředí zájmu vstoupila právě ona, ač nebyla aktérem událostí, spojených s manželem.  

Holt si příště bude muset bulvár nechat zajít chuť někoho vláčet jen proto, že je něčí manžel(ka). To se dělalo před šedesáti lety.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková