Bývalý předseda Strany zelených Martin Bursík se stal jakousi bílou vránou - po prohraných červnových volbách do Evropského parlamentu neváhal a rezignoval na funkci předsedy. Zároveň uvedl, že ze Strany zelených neodchází a rád jí pomůže tak, jak bude třeba. A že pokud SZ prospěje jeho stáhnutí se z politiky, nebude kandidovat. Někteří členové SZ jej přesto žádali, aby na kandidátní listině byl. Bursík poděkoval a v předčasných volbách to odmítl. Nikoli ale provždy, nikoli definitivně. Stále platila jeho slova, že SZ rád pomůže tak, jak to bude třeba.

Situace se změnila, mnohé věci se vyjasňují. Předčasné volby se konat nebudou. Pomalu vyplouvá na povrch, že vinu za prohrané volby nenese Bursík nebo Kateřina Jacques, jak rádi praví jejich kritici a stokrát opakovaná lež se tak pro někoho stává pravdou, ale řízená diskreditační kampaň, která se rozjela již krátce po vstupu SZ do sněmovny. Štika v rybníku se nehodila. A tak se objevila marketingově celkem úspěšná, ale fakticky bezobsažná věta, že SZ neplní svůj volební program. Dogmatismus v praxi - jak by asi tak nejmenší parlamentní strana mohla splnit celý svůj program, když to neumějí ani strany velké… Navíc je paradoxní, že Straně zelených někteří jiní pro změnu vyčítali, že svůj program (především v otázkách životního prostředí a lidských práv) plní až příliš…

Po Bursíkovi, který zatím z politiky neodešel, protože je stále velmi aktivním poslancem sněmovny, začala být čím dál větší poptávka i do budoucna. Úřadující předseda SZ Ondřej Liška jej požádal o pomoc ve formě kandidatury do sněmovny v řádném termínu. Proč by vlastně měl odcházet někdo, kdo SZ vytáhl nahoru a ničím se neprovinil? Mnozí přecitlivělí mu odpustili i tu „krávu“ z emailu, protože jim ex post došlo, že opravdová vulgarita nespočívá v použití expresivnějšího výrazu, ale v chování Olgy Zubové, která ve sněmovně nedokázala absolutně nic. Jen svou neúčastí na volbě prezidenta podrazila Jana Švejnara, následně v době předsednictví pohřbila vládu a za pomoci uměle vytvořené DSZ se pokusila potopit ke dnu i Stranu zelených. I proto, aby její dílo nebylo dokonáno, by měl Bursík kandidovat.

Kdyby Bursík v politice nezůstal, bylo by to smutným vítězstvím špinavých praktik, podrazů a intrik. Navíc by z rybníku zmizela štika, která se ozývá například proti prolomení těžebních limitů, proti politice ČEZu a svou nepopulistickou politiku myslí na budoucí generace. Strana zelených se v nedávném testu Mf Dnes „milion za zákon“ projevila jako jediná skutečně poctivá parlamentní strana. Tím, jak se postaví ke zvažované kandidatuře Bursíka, ukáže pro změnu to, zda je také stranou zralou, která neplýtvá osobnostmi. Příkladné parlamentní straně by slušelo obojí.