Trapnost na pokračování předvádí ČSSD při hledání místopředsedkyně. Strana má ve svých stanovách, že jeden z místopředsedů musí být žena, což si sociálnědemokratičtí činovníci vykládají tak, že více žen v předsednictví být prostě nemůže. A jak je vidět, problém mají i s tou jednou. Je logické, že delegáti nedávného sjezdu odmítli Janu Vaňhovou, která v Ústeckém kraji potopila lídra a vítěze krajských voleb Jaroslava Foldynu způsobem, který je prostě nefér. Foldyna vyhrál sociálním demokratům v kraji volby, měl kolem devíti tisíc preferenčních hlasů, a přesto není ani v krajské radě. Kdežto Vaňhová, která skončila s velkým rozdílem za Foldynou, je hejtmankou. Dobře, že jí delegáti sjezdu namazali schody.

Poté nastoupily další zájemkyně o místopředsednický post. Předseda strany Jiří Paroubek z nich nejvíce podporoval nevýraznou Kateřinu Kalistovou. A když volba nedopadla, urazil se. Nyní Paroubek na místopředsedkyni prosazuje jakousi Alenu Borůvkovou, kterou ještě před pár dny nikdo, kromě jejích blízkých, přátel, známých, spolustraníků a spolupracovníků, neznal. V odůvodnění uvedl, že by mohla být druhou Petrou Buzkovou. Působí to jako špatný vtip. Paroubek chce ženu v předsednictvu jen jako maskota? Bláhový je ten, kdo ještě nyní věří, že vedení ČSSD záleží na rovných příležitostech.

Ne, že by to třeba v ODS bylo lepší. Tam pro jistotu není v předsednictvu žádná žena a strana se kvůli tomu ani nehádá. Rovné příležitosti prostě programově odmítá. Coby maskot tam slouží kongresová „změna“ v podobě mladého a neklidného prvního místopředsedy Davida Vodrážky. Ten by se, nebýt Topolánkovy veřejné podpory na poslední chvíli, zřejmě do funkce ani nedostal. Stejně jako Borůvkovou jej předtím znal jen omezený počet lidí. Ostatní strany jsou na tom lépe: KDU-ČSL má jednu místopředsedkyni Vlastu Parkanovou, KSČM dvě: Janu Bystřickou a Věru Žežulkovou. A Strana zelených má v sedmičlenném předsednictvu dokonce tři ženy: místopředsedkyni Kateřinu Jacques, Džamilu Stehlíkovou a Zuzanu Drhovou. Jak je vidět, když se chce, jde to. Dvě největší strany prostě notně pokulhávají a maskoti jim to nezachrání.