Nepíše se mi to lehce. Léta jsem totiž levicové hnutí považovala za skupinu lidí myslící na sociálno a nevidící svět jen skrze Klausův trh bez přívlastků. Strana zelených tehdy nebyla v Poslanecké sněmovně a  já jsem její středovou politiku v praxi neznala. Vše se změnilo červnem 2006. Do sněmovny vstoupila parta lidí, kteří se chovali jinak, než tam bývalo zvykem. Mluvili věcně a především neuráželi názorového oponenta. Od začátku však byli nuceni čelit stále se stupňující nevraživosti ze strany levice. Tedy mnohých levicových činovníků a aktivistů, abych byla přesná. Ti nemohli SZ odpustit, že respektovala vítěze voleb a vstoupila do koalice s ODS a KDU-ČSL. Hned se roztrhl pytel s nálepkami: zrádci programu, pravičáci, modrozelení... Především to schytávaly dvě nejvýraznější osobnosti zelených: Martin Bursík a Kateřina Jacques. U té dokonce i mnozí levicově smýšlející relativizovali a mnohdy natvrdo zpochybňovali to, že ji na protineonacistické demonstraci surově zbil policista.  Nešlo mi to nějak dohromady s mojí představou nepapalášské levicovosti - ta přece policejní obušek proměněný v šikanu odmítá...

Šlo to dál. Levice (ten výraz nepíšu jako paušalizující pro všechny, kdo levicově smýšlí, ale pro zjednodušení, které - přiznávám - může být nepřesné) urážela zelené za vše, nit suchá nezůstala... Radar, Čunek, zdravotnické poplatky, za to vše byli zelení démonizovaní. Diskreditační kampaně, tu jedna-tu druhá, se pomalu rozjížděly... Když jsem se například ptala představitelů iniciativy Ne základnám, kdo sponzoruje ohavné billboardy proti SZ s nápisem "Naši zelení mají rádi hřiby" a obrázkem atomového výbuchu, bylo mi řečeno, že "podnikatel, který nechce být jmenován"... Dozvíme se někdy jeho jméno? Těžko. Zato ale známe jméno podnikatele Jaromíra Soukupa, který teď sponzoruje aktivity poslankyně Olgy Zubové, prostřednictvím nichž byli za pomoci těžkých milionů za billboardy a dehonestující letáky zelení sestřeleni z možnosti zastupovat ČR v Evropském parlamentu. Zubová, která je nyní na kandidátce ČSSD pro říjnové volby do sněmovny, začala SZ poškozovat postupně. Vše odstartovala krátce poté, co z ministerstva školství odešla tehdejší ministryně Dana Kuchtová. Už tehdy v tom figuroval mediální magnát Soukup, který působil na ministerstvu jako náměstek a činil si nároky být zeleným Tvrdíkem. To Bursík striktně a zcela správně odmítl.

A bylo zle - Soukup, označující sám sebe za levicového a zároveň českého Berlusconiho,  začal dělat peklo na zemi. Poslankyně Zubová a Jakubková začaly vydírat, klást si podmínky a vyhrožovat, že opustí zelený poslanecký klub. Až tím nátlakem donutily Kateřinu Jacques, díky níž vůbec vznikl zelený poslanecký klub, vzdát se funkce jeho předsedkyně. Co na tom, že Jacques podle mnoha kritérií byla už v té době nejpracovitější poslankyní? Víc jsou přece výkřiky  a ona nebyla levicová, ale středová (tedy v očích demagogů pravicová). Ještě předtím se Zubová nedostavila na volbu prezidenta, čímž notně nahrála nezelenému Klausovi, kterého se pak několikrát veřejně zastala a Bursíka dokonce nařkla z toho, že hlavu státu uráží... Do toho tehdejší první místopředsedkyně Kuchtová kritizovala SZ veřejně a do médií se už nevešly zprávy o tom, co se nejmenší straně daří...

Levicový tisk měl pré, jeden negativní komentář stíhal druhý, Ne základnám zelené urážela denodenně. Jen proto, že nekřičeli striktní "Ne americkému radaru", ale jednali, diskuse o radaru přesunuli na evropskou půdu a prosazovali počkat na Obamu, což se také stalo a radar je nyní u ledu. Poslankyně Jakubková s Zubová nakonec z poslaneckého klubu vystoupily. Bylo to po mimořádném stranickém sjezdu, kde zvítězil Bursík se svým týmem. Až dlouho poté byly poslankyně - na základě přání členské základny a rozhodnutím Republikové rady SZ - vyloučeny. Spolu se zakladateli frakce Demokratická výzva  Kuchtovou a Martinem Čáslavkou. Ta působila veřejně jako strana ve straně a Ústřední revizní komise zkonstatovala, že vznikla v rozporu se stanovami SZ. Média, především levicová, opět kritizovala, aniž by ale uvedla, že kupříkladu dvojice Melčák-Pohanka byla z ČSSD vyloučena neprodleně, kdežto v SZ se vedení snažilo poslankyně i další dlouho a marně udržet... Již před vyloučením navíc začal vznikat umělý projekt DSZ, prostřednictvím kterého posléze Soukup se Zubovou započali další fázi diskreditace SZ, popsanou výše.

Mám si po tom všem ještě myslet, že levice chce především spravedlnost? Kdeže! Už vím, že je úplně jedno, zda o sobě někdo říká, že je levičák, nebo ne... Záleží na tom, kdo je slušný člověk a kdo darebák. Ať už stojí kdekoli. Ten zelený názor, že dělení na pravici a levici je přežitek, je vlastně dost sympatický. Zkušenost s levicí je to pro mě obrovská, jen příliš draze vykoupená. Tím, že zelení neuspěli ve dvojích volbách. Že doplatili na svou slušnost a na intriky těch, kteří jim nemohou zapomenout, že nevykročili automaticky nalevo... Některé k tomu vedl dogmatismus, jiné touha po moci. Věřím, že zelení se (když ne teď, tak příště) do vysoké politiky opět vrátí. Jinak by to znamenalo, že politika je opravdu krutá, jak se o ní říká. Že v ní zůstávají hlavně ti nečestní. No není to ku zoufání? Úspěšný ministr životního prostředí Bursík a nejpracovitější poslankyně Jacques do sněmovny letos nekandidují, zato ale zřejmě bude zvolena Zubová, jejíž poslanecká činnost sestává výhradně z intrik. Za pomoci části levice - bohužel.