Komentáře

Irena Ryšánková

novinářka

Neodolatelný půvab mediálních tváří

Letošní volební sezona (s předčasnými volbami se zdá, že se volební sezony přiblíží rytmu sezon módních přehlídek - totiž dvakrát ročně - podzimní a jarní kolekce politiků) přinesla, kromě novinky, nazvané "lídři pidistran kandidující za velké strany" i spoustu mediálních tváří, toužících se dost...

Což o to, člověk, pokud novinář dělá politiku dlouho, začne mít pocit, že tomu rozumí líp, než zvolení zástupci lidu (minimálně se obvykle přistihne, že zná mnohem líp jednací řád sněmovny).

Dost dobře ale nechápu, co novináře vede k tomu, aby si navždycky zlikvidoval kariéru zcela otevřenou touhou po nepohodlné lavici ve sněmovně, kde má každý člověk, vyšší metru šedesát problém poskládat nohy, zvláště za strany, jejichž průnik přes hranici 5% je iluzorní. Letos se do sněmovny rozhodli vyrazit dva investigativci - Radek John a Jana Lorencová. Co je k tomu, proboha, vede? Potřebují si vydělávat peníze a v současné finanční krizi je nikdo v řádné redakci nechce? Nebo proč? Je dost tristní vidět někdejší tvář "investigativní" žurnalistiky Johna, jak s brýlemi na nose vypráví cosi o programových prioritách a programovém sblížení. Dělá přesně to, co kdysi kritizoval.

Nejsou to ale první novináři, kteří se objevili na nejrůznějších kandidátkách.Jistě, novináři jsou jen lidé a nepochybně mají nějaká politická přesvědčení. Žebříček hodnot se může shodovat s prioritami politické strany, dokonce ani přátelství mezi politiky a novináři nejsou nemožná. Navzdory tomu, že po několika letech se těm, kteří se zabývají politikou, vidění rozostří a začnouvnímat politiky z hlediska "použitelný", "nepoužitelný".

Měli by se novináři politicky projevovat nebo musí ve jménu mýtické žurnalistické nestrannosti potlačit i svou přirozenou afinitu k určitému způsobu hodnocení, určitému způsobu nazírání na realitu? Politické přesvědčení je nepochybně součástí lidské identity a každý na něj má právo. I novinář. Na facebooku je novinářem každý. I politik. Nejpilnější je Zdeněk Škromach, který poctivě informuje o tom, co zrovna dělá a kam jede. Podle všeho si to píše sám. Jako zpravodajství je to roztomilé, z jeho postů dokonce můžu zjistit, jestli není na D1 havárka.

Jiní jsou na facebooku vznešení až běda. Některé manželky politiků facebook využívají k obraně svých mužů a přesvědčování novinářů o své inteligenci. Nejsem si ale jista, jak moc může tento fenomén pomoci či nepomoci ve volbách. Vzhledem ke způsobu, jaký je tato sociální síť provázaná se mi nezdá pravděpodobné, že by někdo přesvědčil nepřesvědčeného, tedy agituje vlastně mezi "svými". Facebook je síť přátel (od několika desítek, do několika set) nikoliv jakási virtuální agora.

Irena Ryšánková

psáno pro Prvnizpravy.cz