Takzvaný zdravý rozum dává zapravdu jednoduchým řešením a vede mnohé k závěru: Když mají problémy i USA, asi je opravdu nutné všude šetřit. Ale jednoduchá řešení na problémy globální ekonomiky neplatí. Jiní lidé se naopak zaradovali, že „světový četník“ ztrácí dech a jako supervelmoc končí. I to je zjednodušené.

Už v dubnu sice někteří ekonomové předpovídali, že v paritě kupní síly (suma, kterou v ekonomickém celku lidé vydělají a utratí) předběhne Spojené státy už v roce 2016 Čína (jejich největší věřitel), USA přestanou být největší ekonomikou světa a že také poklesne jejich podíl na ekonomickém výkonu světa. Neznamená to ale, že přestanou být ekonomickou supervelmocí. V jiných ukazatelích si asi prvenství udrží. Dluh USA (na rozdíl od Řecka) zdaleka nedosahuje objemu hrubého domácího produktu (v USA jde cca o 70 % HDP). Strop dluhu zvyšovaly USA nejednou, automaticky, ale nyní se z toho stalo politikum, sloužící těm silám, které chtějí situace využít k omezení role federálního státu.

Jde ale především o to, že Spojené státy uvízly v pasti svých vlastních zjednodušených politických receptů na ekonomický vývoj, které dosud vnucovaly světu. Do rozporu se v USA dostaly dvě tendence - za prvé, přísně regulovat rozpočtovou politiku, a za druhé, sanovat z veřejných peněz dopady finanční krize. Kdyby tuto logiku Kongres a následně Sněmovna reprezentantů zvýšením dluhového stropu neprolomily, pak by USA hrozila další krize.  

Všeobecně se situace hodnotí jako prohra prezidenta Obamy. Ústupky, na jejichž základě dosáhli demokraté dohody o zvýšení stropu s republikány, byl příliš velký. A co je hlavní, nedává moc velkou perspektivu. Nejde jen o závazek provést výrazné škrty, i když debata o nich, až je bude řešit zvláštní komise zákonodárců, jistě klid nevnese. Demokraté museli rezignovat na to nejpodstatnější – na zvýšení přímých daní milionářům a velkým korporacím, které by posílily příjmy rozpočtu. To je důvod, proč řada kongresmanů z řad demokratů pro kompromisní řešení nehlasovala. V USA se tak děje něco podobného jako u nás – sanace následků krize probíhá na úkor většiny daňových poplatníků, zatímco ti nejbohatší, kteří se na vzniku krize podíleli či na ní dokonce ještě vydělávali, nepřispějí dílem, který by odpovídal jejich odpovědnosti a majetku.

Ekonomové upozorňují, že Obama příliš váhal a propásl vhodnou dobu pro předložení výdajových, ale i příjmových reforem. Příliš se soustředil na dlouhodobé reformy a pobídky, které nepřinášejí rychlý efekt, místo aby krátkodobě efektivnějšími zásahy posílil důvěru veřejnosti. Nahrál tím republikánům a nezískal podporu ani pro daňovou reformu, o možnosti větší regulace zejména finančního kapitálu ani nemluvě (přitom právě finanční kapitál stál u zrodu světové krize). Republikáni jsou nyní „na koni“ a pod clonou jednoduché demagogie nepřipustí jakékoli výraznější zvýšení daňové progrese. Podporu dostávají i od lidí, kteří sami na politiku republikánů doplácejí, ale slyší na jednoduché argumenty. A i když je ekonomika USA velmi složitý fenomén, protože globální supervelmoc dokáže, zjednodušeně řečeno, „dovážet zisky a vyvážet ztráty“ a tím zmírňovat své domácí problémy, bez reformy daňového systému se brzy situace v USA nezlepší. Sociální škrty vnitřní trh země neoživí, nesníží zadluženost domácností, nepovzbudí trh s nemovitostmi ani nesníží nezaměstnanost. A pokud se škrty v konkrétních oblastech, o nichž se teprve bude jednat, pod tlakem republikánů přeženou, hrozí zemi znovu recese. To říká i řada amerických ekonomů. Je otázkou, jak budou reagovat například americké odbory.

Jisté je, že vnitropolitické i ekonomické problémy USA rozhodnutím Kongresu a Sněmovny reprezentantů neskončí. A zřejmě budou Spojené státy omezovat i rozpočet na obranu. Ostatně právě náklady USA na války (1,6 bil. dolarů) přispěly k nárůstu dluhu USA nejvíce. Jejich angažmá v Afghánistánu, Iráku, Libyi či jinde by se mohlo utlumit. Ale dovolí světu svobodněji vydechnout nebo se budou snažit část nákladů na tyto války přesunout na evropské spojence? To by pak znamenalo i větší tlak na český rozpočet, což považuji za nepřijatelné. Musíme počítat i s tím, že česká vláda se bude snažit zjednodušeným výkladem situace v USA dokládat „nutnost“ svých reforem. I proto budeme vývoj v USA pozorně sledovat, abychom byli na tuto demagogii připraveni okamžitě reagovat.

Jiří Dolejš