Jednodenní ekonomický summit Evropské unie, který se uskutečnil v neděli v Bruselu měl sebou přinést několik celkem hodně očekávaných odpovědí. Předně však šlo o pokus české vlády chopit svého evropského předsednického žezla a dokázat, že Praha není pozadu za Paříží či Berlínem. Je to totiž jen pár dní, kdy se téměř v jednom dechu spojila výzva francouzského prezidenta Sarközyho a německé kancléřky Merkelové za uspořádání vrcholné ekonomické schůzky Evropské unie k řešení ekonomické krize. Česká vláda dokázala zareagovat vskutku rychle a tuto vrcholnou schůzku uspořádala necelé tři týdny po prvním Sarközyho zvolání.

Přesto česká diplomacie ovšem už nestihla předběhnout Angelu Merkelovou, která svolala „svůj“ summit necelý týden, před „českým“ ekonomickým summitem EU. Schůzka v Berlíně se uskutečnila, ale podle oficiálních prohlášení nešlo o summit eurozóny (zemí, které jsou členy Evropské měnové unie), ale o setkání představitelů největších evropských ekonomik, kerého se směl jen díky předsednictví EU zúčastnit i český premiér.

První a dosud jediný summit tzv. „eurozóny“ se přitom konal v říjnu 2008, a to právě z iniciativy Francie (v té době Francie předsedala EU, podobně jako dnes my…). Tehdejším hlavním tématem byla světová finanční krize. Paříž tehdy vyslovila přání, aby se podobné schůzky konaly častěji. Český vicepremiér Alexandr Vondra však případné posílení vlivu zemí, které platí eurem, označil za "nemoudrý krok" a světoví komentátoři našemu ministrovi dali za pravdu, když schůzky vybraných zemí EU – byť podle klíče příslušnosti k evropské měnové unii - označovali za protekcionistický přístup.

Nedělní ekonomický summit měl tedy příležitost zodpovědět celou řadu významných otázek. Možná, že odpovědi byly skutečně nalezeny, ale jen se zatím neprotlačily médii ke sluchu běžného smrtelníka. Nicméně nebylo toho řečeno nijak málo. Významné je nepochybně veřejné ujištění, že nikdo z přítomných vrcholných politiků EU za celou dobu setkání nenašel v rámci EU ani jediný případ reálného protekcionismu, což korunoval jedinečný glosátor evropského dění, francouzský prezident Nikola Sarközy, když prohlásil, že „dochází-li k podpoře automobilového průmyslu ve Spojených státech, tak se v Evropě o protekcionismu mluvit nedá.“

Dalším zajímavým sdělením bylo prohlášení - v současné době nejmocnějšího politika/finančníka EU -  lucemburského premiéra a ministra financí Jean-Claude Junkera. Ten je i v čele ministrů financí eurozóny a po skončení summitu EU připustil možnost přezkoumání klíčového kritéria pro přijetí eura tzv. režimu směnných kurzů ERM-2. Zjednodušeně řečeno se jedná o soubor ekonomických, fiskálních a hospodářských kritérií, které musí země usilující o vstup do evropské měnové unie splnit – mezi hlavní a nejznámější parametry patří tzv. dvouletá fixace kurzu a jeho sledování, nepřekročení deficitní rozpočtové hranice 3% a bezpečná kontrola vývoje inflace právě ve vazbě na směnný kurz…

Pro laika celkem lapidární otázka, která se dnes jakoby sama dere na světlo – je tedy pro ČR výhodné, že nejsme součástí evropské měnové unie (že tedy neplatíme Eurem) a nebo je to naopak špatně. Ještě před „nedělním summitem“ jsme byly ujišťováni, že to, že naše země není součástí společného měnového prostoru EU je velkou výhodou a dokonce naší reálnou záchranou před dopady světové finanční krize, která se k nám dere z hospodářsky a měnově úzce provázané sféry Spojených států amerických a západoevropských zemí. A nyní po českém summitu je vše přesně naopak…

Jaký zmatek v hlavě se to najednou začne tvořit, když po skončení summitu slyšíme, že to že ČR není součástí zemí kde se platí Eurem je problém, a že kdybychom dnes už byli součástí tohoto prostoru, tak jako bychom byli téměř z krize venku. Myslím, že oba tyto pohledy jsou ve svém extrémním pojetí fatálním omylem. Nejde totiž podle mne o to, zda jsme nebo nejsme součástí eurozóny a platíme Eurem, ale o to zda ve vlastní ekonomice a hospodářství dokážeme nepodlehnout protekcionistickým tendencím (které v rámci Evropy podle Nicoly Sarközyho díky americkému automobilovému průmyslu stejně neexistují) a nepreferovat jedno hospodářské odvětví před jiným, jen proto, že disponuje lepší lobbystickou podporou…