Rozpočet se standardně sestavuje podle dat z červencové makroekonomické predikce. Ze zákona musí být předložen vládě do konce srpna, ta jej do konce září musí schválit a poslat do sněmovny. Zde se rozpočet projednává ve třech čteních. V prvním čtení se schvaluje celková výše příjmů a výdajů. Ve druhém čtení se načítají poslanecké pozměňovací návrhy, které již ale nesmějí změnit parametry schválené v prvním dějství.

Pokud se někdo domnívá, že lze tento proces absolvovat vždy, kdy se mění data o vývoji ekonomiky (a ta se nyní mění neustále), pak o sestavování státního rozpočtu neví vůbec nic. Zvláště pokud musí ministerstvo financí neustále čelit dalším a dalším nárokům ze strany ostatních resortů a proměnlivým názorům jednoho z koaličních partnerů. Vláda by pak nedělala nic jiného. Mnohem efektivnější je provést změny najednou a pořádně, a nikoli po kouskách.

Vláda má dost nástrojů k tomu, aby v průběhu roku 2012 reagovala na vývoj plnění státního rozpočtu. V roce 2010 jsme například úspěšně zavázali výdaje resortů, protože jsme reagovali na nižší výběr daní oproti plánu, se kterým počítala ještě Fischerova vláda. I díky tomu se podařilo snížit defi cit státního rozpočtu o šest miliard korun.

Co se týče klíčového červencového odhadu růstu českého HDP v roce 2012, odhad ministerstva financí ve výši 2,5 procenta se pohybuje mírně pod úrovní tehdejší dostupné konsensuální předpovědi, tedy průměru predikcí 13 renomovaných institucí, včetně Evropské komise, MMF, OECD či ČNB, která byla 2,8 procenta. Z tohoto pohledu tedy nelze považovat predikci ministerstva za optimistickou.

Shrneme-li výše uvedené, požadavek na přepracování návrhu rozpočtu se může zdát teoreticky správný. Vedl by však k absurdním důsledkům. Každý měsíc máme jiná data, a mohli bychom tak rozpočet zbytečně mnohokrát předělávat s celou jeho náročnou legislativní procedurou. Lépe je přímo v roce 2012 operativně provést opatření na základě aktuálního vývoje, nikoli jen nepřesných odhadů v roce letošním.

Miroslav Kalousek