Vše bylo skvěle připraveno. Na jedné straně černý mour, balený do papírových koulí, na straně druhé bílý mour z vápna a křídy. Jenže pak, v zápalu bitvy, nějaký snaživec použil kámen. Následovala krev, úmrtí a bylo po legraci. Tak líčí Jaroslav Foglar bitvu o vedení budoucí vontské organizace.

Takhle školometsky není třeba varovat před novou disciplínou mladých, převážně studentů středních škol, která je zaměřena na mítinky ČSSD a zejména na jejich šéfa Jiřího Paroubka. Lze docela pochopit, že mnozí z nich to berou jako happening, jiní hrdinství a další se přidávají s tvrdým politickým podtextem („Spojuje se s komunisty!“) této formy napadání Paroubka.

Házet vajíčkem je celkem tradiční podoba odporu, zejména lidí, kteří se k politikům málokdy dostanou do blízkosti. Je to efektní, obvykle si vrhači vyberou větší shromáždění, kde jsou i kamery a fotoaparáty. Ovšem je to také trochu zbabělé, neboť jsou si vrhači vědomi i jisté ochrany před tvrdší obranou právě nadšenými medii. Tato akce mívá i své sympatie, zvláště v zemích s autoritářskými režimy. Jenže v nyní v Česku to má puberťácký charakter, bez ohledu na věk vrhačů.

Za zmínku ale stojí tři věci. Za prvé politický podtext vajíčkové série, zprostředkované internetovým facebookem. Tisíce lidí – opět lze vysledovat, že se většinou jedná o študáky – se připojují. Divit se sociálním demokratům, když na podobném principu pracuje i dobrovolnický Modrý tým ODS, že to spojují se svým největším rivalem, je pak docela obtížné.

Je totiž velmi, ale opravdu velmi těžké věřit tvrzení, že mladí vrhači vysledovali důsledky  spojení ČSSD s komunisty. Ač se tak stalo po volbách do krajů, stejně tak jsou kraje v nichž se sociální demokraté spojili s občanskými demokraty, nebo jinou místní pravicí. Podobně pravice strašila, když se Zemanův manšaft ujal vlády v zemi. Co se stalo?  Došlo snad k bolševické revizi polistopadového režimu? Nikoli. Myšlenka infikace pravicovou záští k levici pod jednoduchými záminkami – socky, pokrytci, rathovština a v neposlední řadě bradavice (ano, i tak uboze lze vyjadřovat osobní odpor) – je potom zcela logická. A tudíž se ODS nemůže divit. Vždyť i ona používá zjednodušená hesla a podílí se na dusné předvolební atmosféře.

Druhá poznámka. Lidé, vrhači, se zaklínají odporem k Paroubkovi i ČSSD a z výše uvedených důvodů papouškují pravicové a značně omšelé argumenty. Příznivci individuálních svobod se tak nechtěně stávají součástí stáda. A stádního myšlení. Patrně jim nedochází, že se tak stávají předmětem pouze „užitečných blbečků“. Spíše bych zvažoval, jak protestovat proti tomu, že  i někdo chce zavést školné na další studium. Ale třeba je to netrápí a dokonce jim možná snaha ČSSD to zabrzdit vadí. Což by ale mohlo být výzvou jiným študákům, aby házeli vajíčka po současných vrhačích vajec.

A na závěr poznámka třetí. Obočí se musí vytahovat údivem až do zátylku všem, kteří sledují reakci sociálních demokratů. Po prvních hodech vajíčky, se v Lidovém domě rozjela taková informační kampaň, že k tomu vrhači ani facebook nepotřebují. ČSSD reaguje na každou takovou, zcela okrajovou akci využití produktu slepic s urputností, rovnající se rychlosti množení vrhačů. Vrcholem je pak že premiéra a ministra vnitra oficiálně žádají o pomoc. Pokud ji tito činitelé poskytnou – u premiéra sice nevím jak – dávají vajíčkovým puberťákům další pseudoargument do ruky: tak trochu být rebelem i proti moci státu.