Není to tak dávno, co případ blízkého přátelství premiéra Stanislava Grosse a jeho manželky k bordelmamá Libuši Barkové byl poslední kapkou, která ukončila trapné, ale naštěstí krátké působení nejmladšího předsedy vlády v historii České republiky. Každý by předpokládal, že si sociálně demokratičtí politici dají po takové zkušenosti setsakra pozor. Omyl! Naopak se začíná zdát, že nevěstince a sociální demokraté se přitahují. Jak si jinak vysvětlit, že dva ministři sociální demokracie poskytli z peněz daňových poplatníků miliony tentokrát jednomu bordelpapá, kterým byl vlivný sociálnědemokratický politik Miloslav Mrština. Ten byl několik let předsedou sociální demokracie na Královéhradecku a členem předsednictva strany.

Média zjistila, že Mrština několik let vlastnil vykřičený dům jménem Vyhlídka, který poskytoval diskrétní služby movitým pánům. A straničtí kolegové z tehdejší sociálnědemokratické vlády – ministři práce a sociálních věcí a pro místní rozvoj Zdeněk Škromach a Radko Martínek – tuto bohulibou činnost královsky podpořili – dohromady částkou pěti milionů korun. Úřad práce podřízený Škromachovu úřadu přiklepl milióny narychlo těsně před sněmovními volbami v roce 2006. Na co plynuly dotace ze státní pokladny? Na výstavbu sauny, bazénu s vířivkou a masérského studia v prostorách hotelu, na parkoviště, dětské hřiště a minigolfové dráhy. Prostě na samé veřejně prospěšné účely.

Peníze ze státní zásilky čerpal Mrština až do poloviny minulého roku na rekonstrukci hotelu, který dnes už jako veřejný dům neslouží. Smutné je, že ministři si prý za poskytnuté peníze nestačili nic užít. Alespoň Škromach říká, že hotel sice navštívil, ale žádné dívky tam neviděl. Byl tam prý přes den, a to podle něj zřejmě ještě nepracovaly. Jaká škoda. Při té příležitosti mohl zkontrolovat, jestli dotace opravdu přispěla ke vzniku nových pracovních míst, na která byla určena.

Není divu, že se předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek teď tak rozčiluje. Správně připomíná, že přece ČSSD žádné prostředky na rekonstrukci zmíněného hotelu neposkytla, ale dala je ministerstva místního rozvoje a práce a sociálních věcí. Má pravdu. Peníze přece nevěnovala ČSSD třeba z pronájmu Lidového domu, ale její ministři ze státní pokladny. Na druhou stranu však Paroubek nemůže tvrdit, že jen proto je nekorektní obrat  „sociálně demokratický nevěstinec“. I když na něj šly peníze nás všech, co řádně platí daně, zůstal bordel a pak i hotel ve vlastnictví sociálního demokrata. Zisky z něj plynoucí neutrácíme my, ale jen hoteliér Mrština.

Paroubek začíná mít překvapivě i smysl po humor. Žádá po médiích, aby dokázala, že „prostředky byly poskytnuty mimo programové financování příslušných resortů a bez rozhodnutí příslušných komisí a úředníků“. A také chce, aby novináři doložili, že v žádosti o dotaci bylo výslovně uvedeno, že jde o přestavbu veřejného domu na hotel. Věřím panu předsedovi, že to tam určitě nebylo. Proč by taky mělo? Přece úplně stačilo, kdo si o dotaci požádal. Proč a na co, to bylo určitě vedlejší. Jen podnikatelé, nevlastnící správné stranické knížky a potřebné kontakty, musí uvádět do žádostí pravdivé údaje. Ale těžko bychom mohli mezi takovými najít někoho, kdo dostal tolik milionů na saunu a lehké děvy.

Ale ať už je to jakkoli, každého daňového poplatníka musí přece hřát u srdce vědomí, že svou troškou do mlýna přispěl k tomu, aby více dívek mohlo na Královéhradecku zpříjemnit chvíle třeba unaveným místním politikům. Proč by ostatně neměly jít peníze z veřejných zdrojů ve veřejném zájmu na veřejný dům?

Libuše Frantová