Svátek má: Viola

Komentáře

Dekonstrukce ekonomické imaginace

Myslíme si, že žijeme v postideologické době, a přitom pravý opak je pravdou: naše ideologie už ani nevnímáme, přijímáme je téměř nekriticky a máme dojem, že jsme se vymanili z mýtů. Kdybychom naše modely zbavili matematicko-analytického pláště, vypadaly by jako pohádky nebo mýty.


Co říci o době, která chce být stále více efektivní a produktivní? Co jiného, než že cítíme, že jsme neefektivní a málo produktivní? Co by asi psychoanalytik řekl pacientovi, kterému se neustále zdají sny o růstu? Že má nejspíš problém se svou velikostí, že se cítí malý. Freud by to jistě viděl ještě markantněji.

A co společnost, která chce být stále bohatší a bohatší? Neznamená to, že se cítíme kdesi uvnitř chudí? A co bychom si mysleli o národu, jenž neustále deklaruje svou víru v neviditelnou ruku trhu, která nás orchestruje a bezděky vede do prosperující budoucnosti?

A jak číst ekonomické modely, které neustále údajně tíhnou k jakési rovnováze, ale ne a ne jí dosáhnout?

A co romantická fantazie o homo economicus, fantaskní vědomě nereálné představě o tom, jaký je člověk? Ekonomie je údajně bezhodnotová a objektivní, ale své filozoficko-teologicko-etické představy o člověku dáváme rovnou do vědeckého hávu, který má působit tak, jako že nic není přirozenější než právě toto.

Modely bez pláště

Myslíme si, že žijeme v postideologické době, a přitom pravý opak je pravdou: naše ideologie už ani nevnímáme, přijímáme je téměř nekriticky a máme dojem, že jsme se vymanili z mýtů. Kdybychom naše modely zbavili matematicko-analytického pláště, vypadaly by jako pohádky nebo mýty. Jen si představte povídat je nějaké jiné kultuře, jiné době, která v těchto mýtech nevyrůstá.

Věříme třeba, že skutečná pravda o světě kolem nás je kódována v matematice. Nevíme, kam jedeme, své vize formulujeme nikoli cílem, ale zvyšováním efektivity. Kdysi šlo o čest, spravedlnost, ať to stojí, co to stojí. Jen naše doba, pohlcena pocitem neustálé krize (rozuměj věci by "normálně" měly být mnohem lepší, bohatší, čistší, kontrolovatelnější), si sama sobě vyčítá, že na tom, podle svých vlastních představ, nejsme lépe. A to jsme stokrát bohatší společnost, než která kdy před námi žila.

Co říci o společnosti, která sleduje dobrodružství jen v televizi? My, sytí a v teplém pohodlí domova se díváme na to, jak naši plastičtí hrdinové podle předem sepsaných scénářů trpí hladem, nebezpečím a zimou? Co říci o době, jejíž hrdinové nejsou hrdinové praví, ale z Hollywoodu pocházející? Nebo hrdinové her sportovních, divadelních či módních mol? Hrdinové, kteří ve skutečnosti nic hrdinného nevykonali, ale zastupují nás v rolích, do kterých se tak rádi, na přeskáčku vžíváme? Tu jsme hloubaví filozofové, tu krásné modelky, tu mocní mágové, tu lstiví podnikatelé, tu obětující se spoluobčané.

Jak se orientovat ve společnosti, která nerozumí sama sobě? Kde sociologové nerozumí společnosti, a ekonomové jakbysmet, umělci, kteří nevědí, co svým uměním chtějí říct. Kde všichni tak nějak tušíme, že vše souvisí se vším, ale nikdo není s to to renesančně spojit? Kde vlastně po tolika letech vědy jen víme, že nic moc nevíme, kdy nerozumíme tomu, co naše vlastní tělo dělá se soustem, které sami polkneme, a i kdybychom tomu nakrásně zpětně porozuměli, ničemu tím nepomůžeme.

Probuzení

Vše funguje v přírodě i bez nás a našich teorií. Jsme jen pozorovateli, kteří nevědí, která bije. Ale my se pro svá vysvětlení bijeme a bijeme, dokud někdo o pár generací později nesezná, že boj byl zcela nedůležitý, že život je někde jinde. Dokud nás naše vlastní sny nepobodají a my zjistíme, že naše chápání ve všech jistotách mýtů nám jen a jen uniká, že jsme stejných proudů obětí jako malé děti, které si cosi usmyslely, dokud ještě nemyslely.

Buďme si pokorně vědomi mýtů a víry, ve které žijeme, nestyďme se za naše sny a neměňme je za vizi efektivity.

Tomáš Sedláček
Psáno pro HN


Marx and Spenders

Marx and Spenders

Tomáš Sedláček 

20. května 2013
Titulek si vypůjčuji z básně od Tomáše Kafky, českého diplomata, který v krátkých básních, většinou psaných a rozesílaných formou SMS, často a trefně vystihuje dilemata doby. Marx a utrácení, státní plán a spontánní ekonomika - toť jakési perverzní...

Ekonomie jako ideologie

Ekonomie jako ideologie

Tomáš Sedláček 

8. dubna 2013
Někteří označují naši dobu za postideologickou. Opak je pravdou: naše doba je nejideologičtější dobou, která snad kdy byla. Již nemáme odstup od své ideologie ani o ní nevíme, což se projevuje tím, že ji považujeme za jedinou pravdu.

Vraťte nám naši neudržitelnost

Vraťte nám naši neudržitelnost

Tomáš Sedláček 

3. dubna 2013
Proč stále ignorujeme neudržitelnost v reálné ekonomice? Protože nemáme žádnou komplexní teorii, kterou bychom současnou mohli nahradit, a málo odvahy či soudnosti přiznat, že zatím žádná uspokojivá teorie neexistuje.

Kyperský boj o setrvání v eurozóně

Kyperský boj o setrvání v eurozóně

Tomáš Sedláček 

26. března 2013
Velký obrat Evropy může začít na maličkém Kypru. Kdekdo by si mohl přát, aby ostatní země či banky EU Kypru pomohly více, alespoň do té doby, než si pro podobné případy uděláme nějaká pravidla a nebudeme vše řešit...

Mýty v čase cholery

Mýty v čase cholery

Tomáš Sedláček 

14. listopadu 2012
Mohli Židé za mor? Může euro za krizi? Jsou evropské finance nejhorší na světě? A kdo je pak nejlepší? Peníze by měly proudit od bohatých k chudým, alespoň takový by měl být ideální stav podle ekonomů. Ve světě...

Demokracie bez růstu a rostoucí komunisté

Demokracie bez růstu a rostoucí komunisté

Tomáš Sedláček 

23. října 2012
Budete žít ve svobodné zemi, moct si volit vlastní politiky, číst a psát, co se komu zachce, a cestovat kamkoli po světě. Ale sníží se životní úroveň a HDP dlouhodobě o kus klesne. Co byste si vybrali?

Nejčtenější

Senát (horní komoru Parlamentu ČR) byste:

Zachovali
transparent.gif transparent.gif
13%
Zrušili
transparent.gif transparent.gif
71%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
16%