Lze – li se u něj na něco spolehnout, pak na to, že s kým dělá, toho podrazí a potom taky, že když něco dělá, dělá to tak, aby z toho měl prospěch hlavně on.

Když jsem slyšel o bleskové diplomatické akci, kterou zrealizovali premiér Bohuslav Sobotka a ministr zahraničí Luboš Zaorálek směrem k Číně, bylo mi okamžitě jasné, odkud vítr fouká. Co naplat, že až do zřejmě krátkodobého politického pádu Michala Haška byl Tvrdík Haškovým ideovým vůdcem a dělal vše, aby z čela ČSSD odstranil mimo jiné právě Sobotku se Zaorálkem.

Tvrdík s ideovou pevností sobě vlastní okamžitě přeskočil, jako už tolikrát ve svém krátkém politickém životě a z premiéra a ministra zahraničí ČR si udělal nástroj pro svůj privátní byznys, který možná bude i byznysem pro Českou republiku, v zásadě však zejména právě pro Tvrdíka a jeho kamarády.

Je všeobecně známo, že poté, co přivedl zu grunt nejprve České aerolinie a potom i ČSSD, kde po volebních kampaních, které řídil, zůstaly stamilionové dluhy, odcestoval pokoušet ekonomické štěstí právě do Číny, jakožto obchodní zástupce největší české ekonomické korporace.

A není těžké si představit, že našel čínské partnery, kteří mu slíbili byznys stylem něco za něco. To čínské něco měla být cesta českého ministra zahraničí do Číny a jeho oficiální prohlášení o územní celistvosti Číny, které bylo „nezbytnou podmínkou“ čínské strany při podpisu smlouvy o hospodářské spolupráci.

Kdo viděl televizní zpravodajství z jednání představitelů ČR a Číny, kde se na konci stolu na straně české strany potutelně usmíval právě Jaroslav Tvrdík, muselo mu být jasné, jak už si radostí mne ruce, jaký udělal pomocí vrcholných představitelů ČR super byznys.

Že český ministr zahraničí vypadal tak trochu jako malý školáček před svým velikým učitelem, tedy čínským partnerem, Tvrdíka jistě nemrzelo, byznys je přeci byznys.

Že jsme jako stát zanechali na diplomatickém poli v oblasti boje o lidská práva tak trochu pachuť, Tvrdíka určitě nemrzelo o nic méně, inu byznys je byznys.

Problém je však dle mého v tom, že čeští vrcholní představitelé vlády, která chce být jiná, než ty předchozí, se v podstatě zachovala úplně stejně, jako kdysi Mirek Topolánek pod metodickým vedením Marka Dalíka.

A za to se jako sociální demokrat docela stydím.

Michal Kraus