Tento přátelský akt se stal naší záchranou, neboť naše republika se stala nehájitelnou, když v roce 1938 vrátila své německy mluvící pohraničí dobrovolně do náruče Německa. To se totiž rozhodlo spojit celou Evropu a vytvořit tak jednu velkou nepřemožitelnou říši, a postavit tak hradbu rozpínavosti SSSR. Tento skvělý, čas předbíhající plán sloučení se dařilo velmi úspěšně plnit. Některé nevstřícné pokusy ho narušit například některými francouzsky mluvícími Evropany, byly rychle překonány, a tak byl v roce 1941 téměř dokončen.

Problémem však zůstala východní hranice se SSSR! Ten využil sjednocující snahu Německa (která byla nepřesně nazvána válkou) k tomu, že posunul svou západní hranici hluboko do Polska. Přinutil tak německou armádu, aby sjednala nápravu. Rudé hordy však odmítly ustoupit, a tak bylo rozhodnuto rozdrtit tyto potomky mongolských nájezdníků jednou provždy! Po počátečních drtivých vítězstvích došlo k obratu, a Rudá armáda začala Němce vytlačovat. Západní spojenci sice provedli obrovskou vojenskou operaci s cílem co nejrychleji zastavit komunistické armády. Přesto se Rudé armádě podařilo obsadit značnou část již sjednocené Evropy a přimět německou armádu ke kapitulaci. Na dlouhá desetiletí tak vznikla mezi Východem a Západem tzv. „ Železná opona“. Vize sjednocené Evropy tak znovu čekala na příležitost.