Tento text jsem v původním znění napsal kdysi počátkem roku. Nebyl zveřejněn, dával jsem přednost jiným tématům. Platí, že nic není staršího, než včerejší politický komentář. Pokud ho chce autor vydat aktuálně,  přijde na to, co vše se v mezičase na politické scéně odehrálo.   

V původním textu komentáře jsem zmínil tehdy čerstvé vyjádření prezidenta Miloše Zemana v rozhovoru  pro Washington Post. Zeman uvedl, že nezná pojem „umírněný muslim“. Odůvodnil to na příkladu nacistického Německa, v němž se dříve slušní lidé v průběhu krátké doby změnili ve fanatické nacisty. Muslimů je ve světě na 2 miliardy, a když se zradikalizovali Němci, proč ne i údajně umírnění muslimové, řekl  náš prezident s tím, že vzhledem k postoji muslimů k ženám příliš nevěří v jejich úspěšnou integraci.

Z dnešního pohledu se ukázalo, že prezidentovy postoje k  otázce muslimské migrace, dříve ostře kontrastující nejen se stanovisky ústavních činitelů sousedního Německa, se během krátkého času staly téměř běžným politickým mainstreamem.  Angelu Merkel, která vlivem krvavých událostí v Berlíně byla nucená slevit ze svých zcestných prohlášení, že „terorismus nepřišel s uprchlíky“ (Bundestag, září 2016) kritizoval pro její postoj k migraci nový prezident USA. Ten v rozhovoru pro britské The Times prohlásil, že tato politička s klíčovým vlivem na celou Evropskou unii udělala svou otevřeností k nelegálním migrantům katastrofální chybu. V  Británii zase šéf labouristů Jeremy Corbyn byl kritizován za návrhy finančně podpořit oblasti s větším množstvím migrantů nejen premiérkou Theresou May, ale i svými spolustraníky. Francie, země  s nejvyšším počtem lidských životů zmařených v Evropě v posledních letech islámským terorismem považuje hrozbu dalších útoků již za běžnou dennodenní můru.  Naposled byl v Paříži odhalen atentát, jenž měl ve jménu Islámského státu udeřit na Eiffelovu věž.  Ostatně, ne náhodou má pro francouzské prezidentské volby  nejvyšší preference Marine Le Pen. Vcelku nikoho nepřekvapilo, že nedávno zrušila schůzku s libanonským sunnitským Velkým muftím, neboť při setkání si nemínila pokrýt hlavu, jak bylo požadováno protokolem.  


A co nového u nás, nebo třeba u sousedů na Slovensku?  Dle posledních událostí lze říci, že na rozdíl od jiných zemí Evropské unie nemáme problém s islámem my, nýbrž islám s námi.  V souvislosti s energickým zákrokem slovenské speciální protiteroristické jednotky proti mladé Adrianě Melekové z Ružomberoku, která počůrala a spálila Korán, na základě čehož byla bez váhání vzata soudcem do vazby,  se diskutuje, zda neměl být trestně stíhán též český aktivista Martin Konvička.  Ten totiž před časem u brněnské mešity také spálil Korán.  Jeho jednání však tehdy státní zástupce jako trestný čin nevyhodnotil. Orgány státu si však nyní určitě kladou otázku: Jestliže sousedé chování mladé ružomberské ženy považují za bezpečnostní hrozbu Slovenské republice, neměl být Konvička stíhán také?  Zřejmě proto nejsou Policií České republiky ignorovány veřejně hořící kbelíky s Koránem, jak se v dnešních dnech ze solidarity s Adrianou u nás děje.  Pokud je mi známo, nikdo dosud nebyl za pálení Koránu obviněn. (Otázka je, zda by tomu tak bylo, pokud by pachatel posvátnou knihu navíc počůral). Nicméně jednotlivé ohýnky jsou policií pečlivě dokumentovány. Asi aby náhodou našemu státu Brusel nevytkl malou pozornost, již věnuje otázkám ochrany islámského náboženství.

Můj komentář chci věnovat tomu, jak se k problému islámu a násilí staví katolická církev. Vzhledem k tomu, že křesťané z podstaty své víry chrání přirozené hodnoty,  zdá se nastolená problematika absurdní. Řekneme si, jak jinak může katolická církev hodnotit islámský terorismus, jemuž padlo za oběť již velké množství nevinných životů, než že jej nekompromisně odsoudí? S odpovědí to však vůbec není jednoduché.

Všimněme si, jak se současný papež František vyjádřil k smrti francouzského kněze Jaquese Hamela, jemuž v roce 2016 uřízl hlavu devatenáctiletý muslim.  Svatý otec řekl: "Nelíbí se mi, když se mluví o islámském násilí, protože násilí vidím každý den, i když listuji novinami tady v Itálii: jeden zabije svou snoubenku, jiný tchýni... A jsou to násilníci, kteří jsou pokřtění katolíci! Jsou to katoličtí násilníci.... Kdybych mluvil o islámském násilí, měl bych mluvit také o katolickém násilí. Ne všechni muslimové jsou násilníci a ne všichni katolíci jsou násilníci. To máte jako s kompotem, ve kterém je všechno. Jde o násilníky, patřící k těmto náboženstvím.“ (zdroj: RadioVaticana.cz). Obdobný názor jako papež sdílí  rovněž rakouský kardinál Schönborn kandidující na papežský stolec po smrti Jana Pavla II. v roce 2005  i v roce 2013.

Rakouský kardinál: Nejsem proti islamizaci Evropy.
 
Fundamentalistický terorismus v Evropě se stal hlavním tématem jednání 5. evropského katolicko-pravoslavného fóra konaného v Paříži v roce 2015 (zdroj: RadioVaticana.cz).  Jestliže papež odmítá hovořit o islámském násilí, které staví – s použitím policejní hantýrky - na roveň „domácí zabijačky“ (viz případ vraždy tchýně, resp. snoubenky), na uvedeném pařížském fóru hovořil maďarský kardinál Péter Erdö o islamizaci terorismu.  Slovy, že nedochází k radikalizaci islámu, nýbrž k islamizací terorismu chtěl kardinál nejspíš vysvětlit, že islámu není vlastní násilí, dochází však k jeho zneužití k ospravedlnění terorismu. S teroristickým násilím však vrcholní představitelé islámu nesouhlasí.

Zdálo by se, že slova maďarského kardinála Erdö odpovídají skutečnosti. Teroristické činy odsoudil vysoký představitel sunnitského islámu šejk Ahmad al-Tajíb z káhirské Univerzity al-Azhar.  V únoru 2015 na konferenci v Mekce odmítl interpretace islámu založené na doslovném výkladu Koránu a sunny, kterými se dle jeho slov ohánějí fundamentalisté a islamističtí teroristé. Prohlásil, že tzv. pravý a autentický výklad si nárokují pouze fanatici a dle Radia Vatican se lze domnívat, že  Al Tajib měl na mysli nejen Islámský stát, ale i wahhábity, salafity, Muslimské bratrstvo apod. (zdroj: RadioVaticana.cz)

Jestliže však šejk Ahmad al-Tajíb odsuzuje autentickou interpretaci Koránu zahrnující zabíjení a mučení, jak si lze vysvětlit jeho výzvu k tomu, aby pachatelé barbarských zločinů Islámského státu byli na základě Koránu „ukřižováni a byly jim odťaty ruce i nohy“.  I když  lze pochopit, že al-Tajíb chtěl těmito slovy upřímně a přesvědčivě demonstrovat své pravé odhodlání bojovat proti teroristickým zločincům, přesto nelze přehlédnout, že i on v této chvíli použil Korán doslova. Tato dvojznačnost se dle Radia Vaticana.cz  bohužel v muslimském světě vyskytuje.  Je-li to výhodné, cituje se Korán doslova, v případě potřeby bránit se před kritikou se řekne, že Korán je nutno interpretovat redukcí veršů obsahujících násilí (zdroj: RadioVaticana.cz). 

Takže na základě výše citovaných slov al-Tajíba o ukřižování a useknutí rukou a nohou si lze alespoň představit, jak by dopadli oni papežem zmiňovaní italští vrazi svých tchýní a snoubenek, jestliže by se stali součástí Františkova kompotu, pokud by byl kompot zavařován dle receptu psaného právem šarí´a.