Nechci ale nyní, na tomto omezeném prostoru, hodnotit ani důvody, ani způsoby a dokonce ani dopady zmíněného gigantického procesu přesunu obyvatelstva, ale pokusím se v efektivní zkratce dospět k tomu, čím v tomto ohledu ve vztahu k občanům naší země, jako jejich poslanec vlastně jsem, či bych býti pro někoho také mohl. Výstižněji řečeno, jak bych mohl být některými demagogickými politiky a  tendenčními médii, za své racionální proevropské, pronárodní, ale i provlastenecké postoje, onálepkováván. Určitě nepochybujete, že to tito experti "na vše" planě nálepkovat velice dobře umí!

Současně se domnívám, že problémy s "účelovým nepochopením" a následnou "účelovou ostrakizací" některých, třeba i jen čistě spontánních, sebezáchovných vystoupení, projevených v objektivním zájmu naší společnosti, se dnes mohou týkat prakticky všech.  Zejména však těch, co neumějí plavat po proudu bohužel stálepřítomné "havloidní pseudohumanity", snad již učebnicového to typu "mezilidské lásky a občanské vzájemnosti". Tato "nepoliticky politická ideologie" nám přece přinesla "polistopadově mnoho dobrého", například když také zanesla do našeho slovníku  pojem tzv. humanitárního bombardování. Jen pro upomínku: tento, pro "souručenství" kolem exprezidenta Havla příznačný výplod, se poprvé objevil  v souvislosti s bombardováním civilistů ve Svazové republice Jugoslávie, a to konkrétně v roce 1999 ve francouzském periodiku Le Mond. Jistě víte, že se paradoxně jedná o deník vydávaný v zemi, kterou by bylo možno velice zjednodušeně označit za průkopnickou k "tavícímu kotli" multikulturalismu. Právě toho dysfunkčního multikulturalismu, který dnes celou Evropu neúprosně sužuje a také v přístupu k němu názorově rozděluje. A podotýkám, že s uprchlíky z občansko válečných bojišť ve svých zemích a přístupu k nim to nemá pražádnou souvislost.

Vraťme se však k tomu popisovanému nálepkování a paušalizaci, rozšířeným fenoménům naší společnosti posledních desetiletí. Osobně jsem pokryteckým "rádobyhumanistou" nikdy nebyl, nejsem a věřte, že ani nebudu! Přesto mám rád svoji zemi, cítím úctu k životu a práci všech generací lidí, kteří zde žili a žijí. Respektuji národní tradice, byť ateistou, citlivě vnímám i katolický parametr defilující na evropském kontinentu v kontextu posledních dvou tisíciletí.

Současně ale, a to nejen jako vystudovaný kulturní antropolog, akceptuji a nikdy bych si ani náznakem nedovolil klasifikovat odlišné kulturní vzorce, a to ani jejich samotné kořeny, včetně autentické víry, vycházející z oblastí mimo "starý kontinent". Jsem také rád, že ČR poskytla již dříve svoji pohostinnost desítkám tisíc cizinců, ať již z Ukrajiny, Vietnamu, Slovenska a mnoha dalších národností.

Kdyby zde však mělo dojít k situaci, že by byly skupiny obyvatel, ať již úmyslně či z nedbalosti, jakkoliv ohrožovány rozhodováním nezodpovědných, a chcete-li, často již i podivně "odrodilých" politiků, bohužel i exekutivních, za umného mediálního přiživování, a to například ve snaze také zabezpečit některým subjektům nový zdroj příjmů, a to na úkor nás všech, vždy pozdvihnu svůj hlas!

Ano, nebudu se bát být v tomto ohledu nazýván nálepkujícími hlupáky xenofobem, nacionalistou, či například "zaprděným malým Čecháčkem", protože ti, co takovéto termíny používají, jim fatálně obsahově nerozumí. Ostatně jejich zájmy také hájit ani nechci a nebudu!