Časopis Bild uveřejnil graf německé inflace (lišácky pouze za rok 2016…) s nadpisem „tento hororový graf ohrožuje naše úspory“. Bavorský ministr financí se opřel do ECB s tím, že „politika nulových úrokových sazeb ve spojení s rostoucí inflací je pro německé střadatele ničivá“ a stranou samozřejmě nezůstal ani ministr financí Schäuble, který vyzval ECB k bezodkladnému zahájení normalizace měnové politiky. Vzhledem k tomu, že posledních pár let němečtí politici a média prognózovali hyperinflaci jako důsledek neortodoxní měnové politiky ECB, reakce „já to říkal“ je pochopitelná.

Ale lehce přehnaná. Německá inflace sice vzrostla v prosinci o nevídaný procentní bod, na poptávkou hnané inflační inferno to však nevypadá. Jádrová inflace sice také vzrostla (o 0,4 p.b. na 1,4 %), ale takové růsty nejsou výjimečné (o 0,4 p.b. či více se jádrová inflace z měsíce na měsíc zvedla např. v únoru či dubnu 2016) a navíc úroveň 1,4 % není odlišná od toho, kde se v posledních třech letech pohybovala. Německá jádrová inflace od ledna 2014 totiž oscilovala mezi 0,8 a 1,4 %.

Kritikou z Německa se tak na zasedání ECB Draghi správně zviklat nenechal. Na dotaz novinářů jak s ní naloží, odvětil poměrně lakonicky, že Němci musí být trpěliví a že vývoj v Německu, ač důležitý, není určující - ECB má odpovědnost za cenovou stabilitu v celé Eurozóně. Navíc, jak dodal, plnění inflačního cíle musí splňovat kromě podmínky platnosti v celé EMU ještě tři další podmínky: musí se tak dít ve střednědobém horizontu, trvalým a sebeudržujícím způsobem. A to se vzhledem k totální absenci poptávkových tlaků zdaleka zatím neděje. ECB tak celý letošní rok bude pokračovat v nákupech, Němci pak nejspíš zase v útocích na ni. Nesmíme se však tolik divit – je volební rok 2017…