Exekutivní části zákonodárného procesu předcházela nedávná schůzka premiéra se zástupci sněmovních stran, na které se všichni zúčastnění dohodli na zrychleném procesu přijímání novely zákona v poslanecké sněmovně. Jedná se o to, aby se norma stihla projednat ještě do konce volebního období, přičemž lhůta sněmovního projednávání by tak měla být zkrácena z šedesáti na dvacet dnů a nový návrh zákona bude zařazen dokonce také jako první bod na dubnové schůzi dolní komory. Zpravodajem by se, tak jako při poslední sněmovní úpravě tohoto stěžejního zákona pro oblast elektronických komunikací, měla stát nejspíše moje osoba.

Premiér Sobotka, po odvolání ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka osobně převzal agendu ministerstva a sám nyní bude dohlížet, jak se “elektrokomunikační zákon”, který by měl již konečně omezit doposud prakticky nedotknutelné panství telefonních operátorů, prosadí i ve finální fázi poslaneckého hlasování. Parlamentní volby se již blíží a tak se premiér snaží alespoň částečně “oživit mrtvolný stav” v ICT oblasti, který zde zůstal po exministru Mládkovi, a který také s největší pravděpodobností způsobil i jeho odvolání.

Ochrana spotřebitelů totiž hyne v aktuální právní úpravě “na úbytě”, a ani Mládkem navrhovaná novela zlepšení nepřinášela, ba právě naopak. Obsahovala mj. i návrh zákazu vyjednávání individuálních tarifů pro zákazníky a tak dle vyjádření Českého telekomunikačního úřadu (ČTU) zakonzervovávala již tak neúnosně vysoké tarifní ceny, s čímž lze jen souhlasit.

Upravený návrh, který nyní posuzovala legislativní rada vlády, by měl naopak konečně posílit nejen pravomoci ČTU, jako státního garanta, ale i práva jednotlivých spotřebitelů. O reálném snížení cen za telefonní služby bych ale do budoucna velice pochyboval. Toto spočívá ve výlučné gesci samotných operátorů. Cena je stanovována dle interní strategie telekomunikačního velkopodnikatele na trhu těchto specifických služeb a nebál bych se, v tomto ohledu, ani konstatovat, že zde cítím i přítomnost zapovězených kartelových dohod mezi hypotetickými konkurenty. A ti relevatní jsou zatím u nás bohužel jen tři, a svá panství si již “vykulíkovali” velice efektivně, ovšem výhodně jen pro ně samotné.  A vůbec je netrápí, že občané již dlouhodobě úpí pod tíhou neodůvodněně vysoko nastavených spotřebitelských cen.

Vláda má ale celkově v oblasti ICT průmyslu a eGovernmentu, chcete-li v oblasti informačních a komunikačních technologií a v elektronizaci  veřejné správy, vůči naší společnosti obrovský nesplacený dluh. Urychlené zavedení vysokorychlostního internetu, zmiňované dokonce v prioritách vládního prohlášení, je v nedohlednu, ve zmiňované elektronizaci veřejné správy, jejím efektivním využívání, nebo v podpoře internetové ekonomiky  bohužel stále zaujímáme jedno z posledních míst v EU. Vidět Českou republiku v poslední semičce unijních zemí  je opravdu nevídaně smutnou bilancí této vlády!