Logiku v rozhodnutí voličů hledat nelze, protože jinak by těžko po sedmileté vládě pravicových koalicí a double předčasného krachu pravicových vlád, po několikaletém zhoršování podnikatelského prostředí i životní úrovně zaměstnanců mohly strany, které se k pravici hlásí (i když možná pravicové nejsou) získat ve sněmovně nadpoloviční většinu.

Jistě, je faktem, jak jsem už v minulosti psal, že levicové strany ve volební kampani jenom čekaly na své voliče a spaly na vavřínech průzkumů veřejného mínění, zatímco zejména novicové v poslaneckých křeslech bojovali o volební úspěch do posledních chvil a sil.

Je docela možné, že nám dosud vládla nemehla, ale nemehla, která alespoň znala ústavní zvyklosti tohoto státu, jednací řád Poslanecké sněmovny, zásady legislativního procesu a politického vyjednávání. Znala rozdíl mezi účastí ve vládě, tiché podpoře či toleranci vlády a působením v opozici. Věděla, že prosadit to či ono potřebuje minimálně získat v Poslanecké sněmovně většinu.

Je sice fakt, že samotná znalost politických technikálií ještě neznamená, že zajistí apriori rozumné a kvalitní vládnutí, zejména tehdy, chybí- li „kvalita materiálu“. Ale vládnout či poslancovat bez znalostí základních principů, zásad a norem, to už zavání pěkným průšvihem, a to tím spíše, čím více je nová sněmovna atomizována.

Neumím si dost dobře představit soustružníka, pekaře, chirurga či učitele, který by při nástupu do práce řekl, no já jsem tu nový, já to neumím, tohle já nevím, tak se mě na nic neptejte, my se musíme poradit.

A tak jsem naprosto fascinovaně a nevěřícně poslouchal lídry nových či staronových politických uskupení, na nichž zřejmě bude muset záviset stabilita budoucí vlády a Poslanecké sněmovny a v duchu jsem přemýšlel, kam všude se tato vyjádření budoucích poslanců a možná i ministrů vysílají do světa.

A v duchu jsem přemýšlel, jakou píseň do světa pošle tentokrát Tomáš Klus. A jestli to, co tu po povolebních vyjednáváních vznikne, vydrží déle, než se nová píseň dostane na hudební trh.

I já bych chtěl, aby tu mohly žít moje děti, ba i vnuci, ale první povolební den mi opravdu vehnal hrůzu do očí. Vzpomněl jsem si na jednu debatu, kdy jsme se rozhodovali mezi několika různými variantami a jeden z nás vehementně prosazoval poněkud atypické rozhodnutí. Druhý kolega mu na to znechuceně odpověděl, že vydat se touto cestou bude, jako bychom se vydali hlavou dolů po prudkém tobogánu. A navrhovatel s klidem jen odtušil –  no, aspoň se pěkně svezeme.

Začínám mít velmi neblahé tušení, že v příštích dnech a týdnech nás na politické scéně čeká přesně taková, pěkně divoká jízda.

Volební kampaň plná recese, nic neříkajících billboardů a volebního programu upravujícího se v čase dle „vox populi“ je věc jedna, ale odpovědné, smysluplné, rozumné a kvalitní vládnutí, které bude národ stmelovat a vytvářet důvěru nejen občanů u nás doma, ale hlavně v zahraničí, bude vytvářet podmínky pro ekonomický růst a zvyšování společenské kultury, je věc druhá.

Jsem přesvědčen, že je úplně jedno, jestli nám bude v příštích měsících vládnout levo-pravá či pravo-levá vláda, nebo snad vláda levicová či pravicová. Důležité bude, aby blbou vládu nahradila vláda chytrá a vládu špatnou vláda dobrá. Aby tu byla vláda, která nebude škodit, ale pomáhat.

Vím, že žádný učený z nebe nespadl, ale vím také, že nejvíce škody může napáchat iniciativní aktivista, který odbornost, znalosti a dovednosti nahrazuje často zničujícím elánem a úsilím. Bůh nám buď milostiv.
    
Michal Kraus