Ti první pomáhali nemocným, starali se o to, aby fungovaly všechny služby ve středověkých městech. Sobci (alespoň ti movitější) uprchli z obydlených míst na hrady a jiná zásobená a opevněná místa a nedovolili nikomu, aby se přiblížil a nakazil je. Důsledkem bylo to, že morovou epidemii nepřežil téměř žádný altruista. Jared Diamond předpokládá, že tento způsob genetického výběru spolu s vynálezem střelného prachu, který doputoval do Evropy souběžně s morem, představoval rozhodující impulz pro vznik moderní evropské civilizace. Právě její bezohlednost ji umožnila ovládnout celý svět.

Je to samozřejmě jeden z možných pohledů na počátky evropské expanze, který podvědomě odmítáme, zatímco těm, kteří od počátku novověku až do dvacátého století západní civilizaci podlehli, teorie pana Diamonda mluví z duše. Dvě strašlivé války a následných sedmdesát let míru však změnily naše uvažování a chování. Nejlépe to ilustruje příběh nelegální migrace z Afriky do bohatých zemí Evropské unie. Propastný rozdíl v životní úrovni mezi Severem a Jihem vyvolal pochopitelnou touhu po zemi zaslíbené a nejprve tisíce, pak desetitisíce, dnes již statisíce mužů, žen a dětí putují na sever a snaží se překonat vražedné moře, aby se dostali do země, která je tak bohatá, že se o ně postará.

Některé odhady však tvrdí, že tento africký migrační potenciál může dosáhnout až sta milionů běženců. Je jasné, že toto je nad síly ekonomiky Evropské unie a po pravdě řečeno přesahuje to i ty nejpesimističtější krizové scénáře. Proto existuje jen jedno možné řešení – zastavit tuto vražednou migraci. To v první řadě znamená zjistit a zneškodnit její organizátory. Obchod s lidmi (kam patří i tato nelegální migrace) je nejlukrativnější odvětví organizovaného zločinu, v němž se odhadem vydělává třikrát tolik než v prodeji narkotik. Samozřejmě, že to bude obnášet i námořní blokádu celé jižní hranice Evropské unie. Peníze, které bychom jinak museli použít na neúspěšnou integraci afrických migrantů, holt budeme muset investovat v zemích odkud prchají. To je postačující míra altruismu. Naše další kroky by měly být vedeny jen našimi sobeckými zájmy.

Příkladem nám v tomto může být Izrael, který postavil zeď na hranici s Egyptem a zastavil tak pozemní cestu pro běžence z Ertreje a Sudánu. A 45 000 nelegálních migrantů nabídl jednosměrnou jízdenku domů nebo do jiné africké země. Pokud odmítnou, čeká je vězení před tím, než budou vyhoštěni.

Evropská komise se rozhodla jít jinou cestou. Aby nemusela přijmout nepopulární a tvrdá řešení problému, nařídila povinné kvóty rozdělování nelegálních migrantů. Kvóty krátkodobě sníží tlak na nejvíce ohrožené země a zároveň dají Evropské komisi do ruky další nástroj, kterým bude moci vydírat jednotlivé členské země.

Nemohu smířit s tím, že by se i má vlast měla podílet na tak absurdní kolektivní sebevraždě evropské civilizace. Myslím, že nastal čas nechat české občany rozhodnout v referendu o našem dalším setrvání v Evropské unii. Jak ukázal britský příklad, jde o tah, který vyhrává volby.