Země, která měla historicky jednu z nejbohatších spolkových aktivit v oblasti sportu v rámci celé Evropy, pravděpodobně i světa, je dnes v situaci, kdy řada základních článků sportu živoří a balancujena hraně mezi další existencí a krachem.

Sportovní zařízení tělovýchovných jednot a sportovních klubů v mnohém připomínají jakýsi decentralizovaný sportovní skanzen, rozmístěný po celé republice, neboť ve více než 50% sportovních spolků sportují děti a mládež v zařízeních starších padesáti let, která jsou často ve stavu, který spíše ohrožuje zdraví těch, kteří tam sportují.

Stát sportovním spolkům ve městech a obcích nejprve zrušil dotace na rozvoj a obnovu sportovního zařízení a vybavení, potom jim změnou loterijního zákona sebral dotace na provoz zařízení. Vše korunovalo MŠMT, které základní články sportu zcela vyřadilo z dotační politiky tím, že minimalizované dotace do sportu začalo přerozdělovat prostřednictvím sportovních svazů, a to podle jejich úspěšnosti.

Předpoklady, že činnost tělovýchovných jednot a sportovních klubů a údržbu a obnovu jejich zařízení budou financovat na straně jedné obce z loterijních zisků a na straně druhé sportovní svazy ze státních dotací se pochopitelně a zcela logicky nenaplnily. Obce nové příjmy použily zpravidla jako náhradu za úbytek jiných příjmů a přírůstek nových nákladů, sportovní svazy z dotací zajišťují především přípravu reprezentantů a talentované mládeže.

Na druhou stranu jsou to právě obce, které sport a sportování podporují ze všech institucí státní a veřejné správy nejvíce.

S příchodem nové vlády a zejména po podpisu nové koaliční smlouvy v roce 2013 se zdálo, že se sportu a jeho základním článkům zvlášť začíná blýskat na lepší časy. Koaliční smlouva mimo jiné tělovýchovným jednotám a sportovním klubům přislíbila:

• Budeme motivovat k vytváření finančně dostupných sportovně-rekreačních programů v rámci mimoškolní činnosti.

• Chceme stabilní prostředí financování sportovních klubů s důrazem na práci s mládeží, prostředí podporující spolufinancování sportovních činností

• Podpoříme občanská sdružení, spolky, neprofesionální organizace působící v oblasti sportu a tělovýchovy a jejich transparentní financování ze státního rozpočtu.

Navíc ČOV dílčí změnou loterijního zákona získal od 1. 1. 2014 možnost čerpat až 5 % ze zákonem stanoveného odvodu hazardu státu. Tedy částku kolem 400 mil. Kč ročně.

Realita je ovšem na hony vzdálena slibům a příslibům.  Stát v roce 2014 situaci nijak zásadně nevylepšil, a to ani celkovým objemem finančních prostředků, ani změnou systému rozdělování prostředků.

Z prostředků přerozdělovaných ČOV do tělovýchovných jednot a sportovních klubů nedorazila v podstatě ani koruna. Zhruba 85% prostředků ČOV rozdělil mezi sportovní svazy podle úspěšnosti podle naprosto stejného klíče jako v příslušném programu určeném pouze pro financování sportovních svazů MŠMT, které svazy v rozhodující míře používají pro svou vlastní činnost, nikoli pro činnost TJ a SK.

Navíc ČOV více než 15% získaných prostředků „odklonil“ poněkud jiným směrem, a to i přes opakované ujišťování, že každá koruna, kterou od loterií získá, skončí v základních článcích sportu na sportování mládeže.

Kromě 10%, které si ČOV přidělil sám sobě na „vlastní projekty“, na jejichž použití se ovšem nevztahují pravidla, platná pro všechny ostatní, přidělil ČOV například 3,5 % Autoklubu ČR(!), v jehož čele dosud stojí hlavní spolupachatel zašantročení Sazky.

Autoklub, mající cca 750 klubů a pouhých 5 center mládeže, dostává od ČOV na sportování dětí a mládeže prostředky třeba na Historické rallye apod.

Praxe dokonce navíc ukázala, že existují i případy, že pokud tělovýchovná jednota nebo sportovní klub získá dotaci či grant z obce či města, musí z tohoto grantu kromě daní a dalších poplatků také odvést 10 % sportovnímu svazu. Polovinu na kraj a polovinu na vedení svazu. Skutečnost je taková, že má – li TJ či SK dostat z obce 2 Kč, musí na zpětných odvodech svazu, daních a poplatcích nejprve zaplatit 1 Kč. Takže z grantu nakonec získá pouhou polovinu. Druhou polovinu spolkne svaz a stát. Pokud TJ nebo SK onu 1 Kč předem nemá, nedostane nic….

Ještě na konci července tohoto roku schválila porada vedení na MŠMT podmínky pro přidělování dotací na rok 2015 včetně věty: TJ a SK žádosti nevyplňují, tedy nemají na přidělení dotace nárok.Několikatýdenní vyjednávací bitvou mezi vyjednávacím týmem ČUS na několika úrovních současně (včetně ministerské) se podařilo dosáhnout změny v podmínkách, a to ve prospěch TJ a SK, které mohou podávat žádosti o dotace na MŠMT prostřednictvím své střešní organizace.

Protože se jednání táhla poměrně dlouho, zbylo TJ a SK pouhých 10 dnů na zpracování a podání žádostí. Řada z nich žádost podat nemohla, protože nesplňovali například podmínku vedení podvojného účetnictví, řada z nich to, bohužel, nestihla. Přesto jenom na ČUS dorazilo 1 500 žádostí o dotaci na podporu činnosti a provozu TJ a SK na rok 2015. Je tedy velmi pravděpodobné, že spolu se žádostmi Sdružení sportovních svazů ČR přesáhne počet žádostí 2000. A už teď je zřejmé, že v dalším roce se toto číslo může až ztrojnásobit. To jenom dokládá vyhladovělost základních článků českého sportu. A obdobné by to jistě bylo i v případě, že by TJ a SK mohly žádat o dotace na rozvoj a obnovu vlastních zařízení bez 30% spoluúčasti, na kterou základní články sportu zkrátka nemají.

Problém je v tom, že přes všechny přísliby a text koaliční smlouvy vláda do návrhu státního rozpočtu na rok 2015 navrhla pro sport méně než 3 mld. Kč. Tím se předpokládané výdaje na sport ve vztahu k celkovým výdajům státního rozpočtu dostaly pod hranici 0,25 % a vůči HDP dokonce pod hranici 0,08 %, tedy na historické minimum a částky nižší než 1/3 výdajů v roce 1989 a ½ výdajů v roce 2006.  Ve srovnání se Slováky pod hranici 1/5 výdajů na sport na Slovensku (v porovnání k HDP).

Je tedy zřejmé a logické, že pokud Poslanecká sněmovna v rámci projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu navržené výdaje na sport nenavýší alespoň o 1- 1,5 mld., bude mizérie všedního dne v tělovýchovných jednotách a sportovních klubech pokračovat. Zdroje ve státním rozpočtu na to rozhodně jsou, a to i bez zvýšení celkových výdajů SR.

Pokud tak poslanci ve spolupráci s vládou neučiní, mohou očekávat nejen obrovské rozčarování a zklamání z nenaplněných slibů (pokolikáté už) v základních článcích sportu, ale také vztek a možná i rebelie.

Jsem však pevně přesvědčen, že poslanci i páni ministři zoufalou situaci českého sportu pochopí a že zejména pan ministr financí se nespokojí se svou obligátní větou – to je vina minulých vlád, ale v tomto případě milionům sportovců dokáže, že jako ministr financí umíprokazatelné a hluboké problémy s financováním také řešit.Neboť, jak pravil jeden slavný americký politik: „Můžete klamat svým počínáním některé lidi nějaký čas, některé dokonce po celý čas, ale nikdy ne všechny po celý čas.“

Takže tedy – pevně věřím, že šance tělovýchovných jednot a sportovních klubů na finance v roce 2015 ještě žijí. Ve druhém čtení návrhu zákona o státním rozpočtu lze všechno napravit. A jak už jsem jednou zmínil, zdroje na to v navrženém státním rozpočtu jsou. Co vy na to, páni poslanci a páni ministři?