Mohou za to ti, kteří ji řídí a kteří namísto projednávání a hledání souhlasu občanů si zvykli jen diktovat a chtějí rozhodovat bez těch, kterých se rozhodnutí týká. Dobře není ani v Evropě jako takové, neexistuje žádné hledání spravedlivého rozdělení sil a politická vize.

V EU ne každý hlas je tak silný, aby dokázal překřičet například onen bruselský diktát ve znamení nihilistické migrační politiky (=jen fabulovat a nic nedělat) a nesmyslných kvót. Uvědomme si, že v EU jsou vlastníky silných hlasů státy, kterým jde především o vlastní zájmy, případně papouškování zájmů USA a které se proto v současné době potýkají s vlastními problémy.

Jako komunisté máme opravdovou a realistickou vizi. Když je třeba hledat spojence, obraťme se tam, kde máme historicky mnoho společného, a s nimi hledejme společnou budoucnost Evropy. Proto osobně také prosazuji myšlenku znovunavázání široké spolupráce s ostatními slovanskými státy. S řadou z nich nás totiž pojí mnohé společné zájmy, historie, podobné politické myšlení, ale i obdobné ekonomické zájmy. Nemluvím teď jen o státech V4. Je potřeba najít společnou řeč i s ostatními slovanskými státy, a to zejména mimo EU. Jedině tak můžeme být silnější a náš hlas může být více slyšet. Jedině tak můžeme získat jako Češi jistý politický vliv, který nám v současné době chybí. Kromě toho nám podobná spolupráce může pomoci i ekonomicky.

Náš ekonomický růst je založený na poptávce zvenčí. Myslím si, že právě ono hledání (staro)nových partnerů a spojenců by nám jistě pomohlo. Stát se solitérem nebo se nechat unést agitací protiextremistických skupin se nevyplácí. Myslím si, že posilování protiimigračních stran je jen krátkodobým trendem, který nemá budoucnost. Něco podobného jsme mohli nedávno vidět v Polsku, kde vyhrála strana Právo a spravedlnost…

Jsem proti bruselské byrokracii, ale nemyslím si, že rozpad EU nám může něco pozitivního přinést. Evropu je třeba měnit ve prospěch pracujících občanů a nenechat ji nadnárodním korporacím. Jsem však zastáncem celoevropské – kontinentální spolupráce, tedy nejen mezi státy EU, ale mezi všemi státy Evropy. Jedině tak jsme schopni něco dokázat, a především zajistit Evropanům místo v multipolárním světě. Toho nelze dosáhnout multikulturním zničením evropské civilizace, ale naopak udržením historických a kulturních hodnot - identity naší české a také evropské, ke které jsme historicky mnoho přispěli.

Evropská společnost a její národní státy mají před sebou budoucnost, jen nesmíme nadále trpět laxní přístup Evropské komise a dalších orgánů EU k hrozbám války. Namísto, aby přispívali evropští politici k integraci, svou nesmyslnou politikou J.C. Juncker, A. Merkelová, F Hollande, D. Tusk, či další silně společnost polarizují. Vznikají extrémistické skupiny, z nichž některé inklinují k fašismu.

Odpovědnost jmenovaných za současný stav je jasná, jestli svou odpovědnost nemohou unést, je třeba je vyměnit, teď už nestačí jen přešlapovat na místě, je třeba konat a s novou myšlenkou pracovat na změně, která respektuje historické souvislosti, neničí naši národní a evropskou identitu a může vést při skutečné celoevropské spolupráci i k lepší budoucnosti.