S rozvojem informačních technologií se okruh negativních podnětů rozrostl z úzkého rámce rodiny a místní komunity prakticky na celou planetu. Zasahují nás hrůzy hladomorů, válek a přírodních katastrof nejen v blízkém okolí, ale prakticky kdekoliv. O bolesti světa se dozvídáme prakticky okamžitě a její obrazy nás dohánějí i v soukromí domovů.

V posledních měsících příboj negativních informací snad ještě zesílil. Naléhavě nás zaplavuje pocit, že nyní nastává hlubší a dlouhodobější krize, než byly ty předchozí, bída hmotná i duchovní, která zasahuje mnoho oblastí života, doléhá na každého osobně a ochromuje celou společnost. Můžeme se cítit zdrceni a můžeme podléhat smutku a obavám. To, co se ještě před několika lety zdálo pevné, jisté a perspektivní, se otřásá v základech. Není patrná žádná jistota ani v ekonomické a politické oblasti, ani v naději na trvalejší mír, ani ve vztazích mezi nejbližšími. Jaký má smysl krize a utrpení?

Možná je každá krize důležitým obdobím, z něhož si můžeme odnést cosi cenného. Vycházíme z ní posíleni a v mnoha ohledech dokonce uzdraveni. A také je to čas tříbení, poznáváme, kdo stojí na které straně, kdo prokázal odvahu, a smysl pro čest a kdo je sketa. Charaktery se otevírají jako knihy. Přátelé, kteří s námi prošli krizí, zůstanou naší oporou již kdykoliv a nezradí. Krize nás učí překonávat překážky, držet se toho, co má hodnotu a zachovávat nadhled.

Velkým myslitelem a filosofem krize je psychoterapeut, který na překonávání utrpení a hledání nového smyslu života založil svoji unikátní léčebnou metodu. 26. března 1905 se ve Vídni narodil Viktor Emil Frankl. Je to člověk, jehož narozeniny většinou uplynou bez větší pozornosti médií. Tento vynikající psychiatr založil ve 30. letech 20. století síť odborných poraden, které pomáhaly lidem trpícím dopady hospodářské krize. Během své praxe zjišťoval, že je třeba přistupovat k pacientům hlouběji a duchovněji, než bylo v psychiatrii běžné. V roce 1942 byl pro svůj židovský původ odvlečen do Terezína, později prožil věznění v dalších koncentračních táborech. Během tohoto období začal promýšlet koncepci „logoterapie“, tedy léčby spočívající v nalezení smyslu života. Organizoval tajná setkání spoluvězňů a pomáhal jim přežít tím, že jim ukazoval proč žít. Po válce se Viktor Frankl věnoval léčbě lidí stižených beznadějí zachránil tisíce životů. V roce 1946 se ujal vedení vídeňské neurologické kliniky a vydal téměř čtyřicet publikací. Jeho logoterapie spočívá v hledání podstatných motivů pro život. Může jimi být sebepřesahování v nějakém altruistickém činu, překonání utrpení, nebo transcendující zážitek, jakým je například láska. Ve své knize Lékařská péče o duši píše:

„Láska není však jen milost, ale také kouzlo. Pro milujícího očarovává svět, propůjčuje světu přídatnou hodnotovost. Láska zvyšuje u milujícího lidskou rezonanci pro plnost hodnot; otevírá jej pro svět v jeho hodnotové plnosti, pro celý „svět hodnot“. Tak zakouší milující ve své zaměřenosti na Ty vnitřní obohacení, které vychází za toto Ty: celý vesmír se pro něj stává hodnotově širším a hlubším, září v paprscích oněch hodnot, které vidí pouze milující; neboť jak známo, láska nedělá člověka slepým, nýbrž vidoucím - vnímavým pro hodnoty. Vedle milosti být milován a kouzla milovat nastupuje pak u lásky jako třetí moment zázrak lásky. Uskutečňuje se jí totiž ta nepochopitelná věc, že - oklikou přes biologickou sféru - vstupuje do života nová osoba, sama plná tajemství jedinečnosti a jednorázovosti své existence: dítě!“

Jestliže na nás dnes doléhají chmury a děsíme se událostí běžících okolo nás a stíhajících nás v médiích, jestliže jsme znechuceni nevymahatelností práva, existenciálními starostmi a rozvratem lidských vztahů, jestliže se cítíme ponižováni arogancí mocných, hloupých a nelítostných, vždy máme možnost zaměřit svoji mysl k radostnému hledání a zažívání smyslu. Knihy Viktora E. Frankla vycházejí i v českém jazyce a přinášejí již více než půl století útěchu i radost.

Věra Tydlitátová
Psáno pro Prvnizpravy.cz