Fakt, že Miloš Zeman se v uplynulých dvou týdnech setkal kromě Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky též s  Tomio Okamurou, může mimo jiné znamenat, že prezident mapuje názory a schopnosti Hnutí Úsvit nově jmenovanouvládu podpořit.

Jsem přesvědčen, že prezident nemůže nevnímat, že vyjednávací tým sociální demokracie se sice se svými dvěma partnery dokázal dohodnout, ale nevyjednal pro všechny partnery a zejména pro sebe přijatelný kompromis. Dohody s Ano a nakonec i lidovci byly dojednány za cenu obrovských ústupků ze strany ČSSD, které v budoucí vládě mohou ještě víc podkopávat již tak dosti vratké postavení dané volebním výsledkem.

Každý premiér zastupující ve volbách vítěznou stranu, chce-li skutečně vládnout, logicky usiluje pro své spolustraníky o ministerstvo financí, ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničních věcí. Bez obsazení těchto resortů může jen velmi těžko prosazovat své volební priority.

Vyjednávači ČSSD sice post ministra vnitra vybojovali, ale s jeho obsazením mají velký problém a varianta počítající s Milanem Chovancem může být velmi komplikovaná, tím spíše, že současné úředníky ministerstva, náměstky počínaje, už obchází a kádruje levá i pravá ruka Michala Haška, bývalý policista a současný ředitel Asociace krajů Radek Polma.

I post ministra zahraničí vyjednávači ČSSD uhájili, ale cesta Luboše Zaorálka k postu, na který čeká již dvanáct let, bude přes Miloše Zemana hodně a hodně složitá, a pokud na ministerstvo nakonec opravdu usedne, jeho největším nepřítelem bude právě Hrad a jeho představa zahraniční politiky.

Ovšem prioritu nejvyšší, post ministra financí pro ČSSD vyjednávací tým strany nezískal, takže Bohuslav Sobotka se pravděpodobně velmi brzy dostane do stejné pozice, v jaké byl jako premiér Petr Nečas, který měl ve své vládě ministrem financí Miroslava Kalouska. A tak Nečas sice vládnul, ale Kalousek rozhodoval. A to nikoli podle not ODS, ale v rytmu TOP 09.

To se může Bohuslavu Sobotkovi lehce stát, což v situaci, kdy zejména v daňové oblasti jsou představy Hnutí Ano na hony vzdáleny volebním slibům ČSSD a prvnímu pilíři volební kampaně socialistů. Bude-li Babiš navíc i vicepremiérem pro ekonomiku, bude tím de facto šéfovat všem hospodářským ministerstvům a tím i prosazovat svou vlastní vizi národohospodářského vývoje České republiky. Pro ČSSD může být vedení takové vlády chůzí po Semtexu v nezajištěné podobě.

A to tím spíše, že druhý pilíř volebních slibů opírající se o zásadní revize církevních restitucí se rozpadl v prach poté, co se do koaliční smlouvy nedostalo o revizi restitucí ani slovo a navíc dvě ministerstva, která budou mít na rozsah, oprávněnost a rychlost provádění restitucí největší vliv vyjednavači ČSSD přenechali KDU-ČSL, jakožto zásadnímu odpůrci jakékoli revize církevních restitucí a navíc se lidovci obě ministerstva rozhodli obsadit persónami, které s pravděpodobností hraničící s jistotou budou jednoznačně motivováni přesně opačným směrem než ČSSD a je navýsost zřejmé, že půjdou restitujícím církvím jednoznačně na ruku. Takové nekompromisy mohou značně nově vznikající vládu a v souvislosti s tím i celou ČSSD destabilizovat a rychle erodovat.

Pokud si navíc uvědomíme, že vláda v rámci dosažení dohody o počtu křesel bude rozšířena o dvě ministerstva pro nic, protože agendy těmto ministerstvům přisouzené, budou duplicitně vykonávat i další resorty a dále to, že do vlády míří kromě Luboše Zaorálka další ministerští kandidáti, se kterými bude mít hradní pán problém a bude hledat cestu, jak v rámci naší nedokonalé ústavy prosadit svou, tedy nejmenovat je do vlády, může být současný klid vánoční  a novoroční jenom tolik známým klidem před jmenovací bouří.

Že ledacos v tomto směru mohl prezident na páteční schůzce B.Sobotkovi naznačit, je zřejmé z vyjádření předsedy ČSSD po jednání s prezidentem, že resorty, do jejichž čela prezident navržené ministry případně neschválí, povede do doby jmenování ministrů sám. A že by toto období zřejmě využil k soudní při o jmenování ministrů, je také více než zřejmé.

V boření a bouření byl a je prezident Zeman mimořádným expertem a může se tedy velmi lehce stát, že nejen záminky výše psané, ale i mnohé další, budou pro Zemana záminkou, aby pečlivě a složitě stavěný koaliční dům rozmetal s grácií sobě vlastní jako domeček z karet.

Není přitom vyloučeno, že se pokusí zabít i několik much jednou ranou a současné politické rozložení sil rozmetá jako tunguzský meteorit. Ostatně on je na politické scéně asi jediný, komu absolutně nevadí, že této zemi bude dalších pár týdnů vládnout bez důvěry a v demisi jeho vláda Jiřího, ty vole, Rusnoka.

Michal Kraus