Prakticky však nyní debaty přerůstají ve zpochybnění existence celé vlády. Je skutečnou příčinou rozpor mezi loajalitou se stranickým programem a aktuálním koaličním kompromisem, a nebo jde o ztrátu trpělivosti s ústupností premiéra vůči ministru financí? Kalouskův plán konsolidace je už stejně dávno virtuální a pomalejší oddlužování by bylo lépe aktivně využít k podpoře růstu.

Postoj platformy LIDEM, která je příměsí koalice ODS-TOP09 zajišťující vládní většinu, jakoby ukazuje poněkud jiným směrem. Podmiňovat církevní restituce přijetím DPH nemá totiž věcnou, ale politicko-mocenskou souvislost. Inkriminovaný Kalouskův balíček je totiž dočasný, kdežto výplaty církvím mají trvat 30 let.

Oč může také jít, ukazuje myšlenka, že nepřijetí zákona o zvyšování DPH a dalších daní neznamená konec. Že se to celé prostě na další schůzi Poslanecké sněmovny od 18. září 2012 zopakuje pod pohrůžkou pádu vlády, dokud to neprojde. Získaný čas bude využit k nátlaku na vzbouřence, aby vláda pravice v ČR byla zachována, a to pokud možno v čele s tandemem  Nečas – Kalousek, ve kterém jako by premiér a předseda ODS Nečas byl premiérem jen formálně.

Vytahuje se strach ze ztráty vládních křesel a koaličního vlivu v případě neústupnosti ministra Kalouska, ale je tu cítit i obava ze scénáře na překonfingurování pravice bez předčasných voleb. To by mohlo znamenat odchod konkrétních jmen spojených s vládou Petra Nečase z politického výsluní, ale možná i vznik nového odštěpeneckého subjektu (třeba i pod vlivem současného prezidenta ČR). Ale asi až po podzimních volbách, aby zrádcovství aktérů tolik nestigmatizovalo.

Záminkou či krytím těchto pohybů má být asi spor o balíček s absurdním zvyšování daní, které je vlastně jen dočasné a v menším řádu peněz, než daleko zásadnější zákon o církevních restitucích. Tedy, z toho „čouhá“ hra v médiích zakrývající daleko závažnější politický handl.

Otázkou také je, proč až nyní vadí některým lidem v ODS zvyšování DPH, když jde už o čtvrté v řadě – v letech 2007, 2010 a 2011 šlo o daleko větší skok i objemy (celkově ze sazeb 5 a 19 % až na dosavadních 14 a 20 %). A pro tento poslední návrh hlasovali nyní rebelující poslanci jako členové „rozpočtově odpovědné koalice“ už dříve, v červenci letošního roku.

Pravdou je, že předchozí zvyšování probíhala v podmínkách růstu a že přinesla sice zdražení a rozleptala sociální smír, ale také plánované navýšení inkasa. Realita letošního roku je už však zjevnou fackou dosavadní bezstarostnosti při stříhání daňových oveček. Česká ekonomika v recesi reaguje hůř než jiné země (ČR má výrazně větší propad ekonomiky) a plán zvýšeného inkasa se již v roce 2012 přestává plnit, na rok 2013 i MF uvažuje o dalším snížení spotřeby.

To, co bylo koncepčním sporem mezi pravicí a levicí, jak strukturovat opatření na příjmové straně státního rozpočtu, se stalo testem prostého rozumu. Proto se bouří i drobní a střední podnikatelé i ekonomové, bez rozdílu politické orientace, kteří vidí, že politika zvyšování nepřímých daní  je i prakticky za zenitem svých možností.

Zda jsou rebelové jen zhrzení zrádci a nevěrníci, nechť řeší jejich strana. Jejich odpor má racionální jádro a reakce vlády je prostě jen setrvačná a viditelně hysterická. Důsledky nepřijetí balíčku nejsou fatální – ještě je čas předělat návrh státního rozpočtu, jehož makroekonomická východiska jsou stejně sporná. Spojovat důvěru vlády s novým hlasováním o prakticky stejném návrhu jen proto, že MF už nechce žádnou korekci provést, je hloupost, kterou opozice jen přivítá.

Vláda je prostě nyní v pasti, kterou si sama nachystala. Buď koaliční rebelové pod nátlakem couvnou a odhalí ještě před krajskými volbami, jak to uvnitř této hašteřivé koalice funguje a jak lze jejich péči o voliče brát vážně. Nebo vláda Petra Nečase konečně padne a otevře se cesta k potřebným politickým změnám, zahrnujícím i rozumnější a současně sociálně odpovědnější hospodářskou strategii.  

Jiří Dolejš