Nemám v úmyslu se k nahrávce vyjadřovat, považuji podobné praktiky za zástupné a nedůstojné. Pokud by však někdo hledal skutečné důvody údajných tlaků na pana Forejta, aby rezignoval, stačilo by, aby si vzpomněl na sérii pochybení, kterých se aparát Hradu v poslední době dopustil, a za které zřejmě nese vinu také právě pan Forejt.

Vzpomeňme na pozdní přílet pana prezidenta na pohřeb slovenského exprezidenta Michala Kováče nebo na podivné okolnosti tzv. neudělení státního vyznamenání příbuznému ministra kultury Daniela Hermana, Jiřímu Bradymu. Na chybné informace, právě od Forejta, Kancelář prezidenta republiky odkázala i v případě, když Miloš Zeman uvedl, že americký velvyslanec Andrew Schapiro chyběl na Hradě při udělování státních vyznamenání. Pokud jsou tyto chyby důvodem, proč byl prý vyvíjen na J. Forejta nátlak, aby rezignoval, a pokud je pravda, že série těchto chyb ze strany Hradu není úplně náhodná, mohlo jít také o cílenou diskreditaci hlavy státu. Ale pak bych celou tuto kauzu označil za exemplární případ, podle kterého bychom měli stejně nekompromisně přistupovat i k ostatním, kteří se pokusili zostudit prezidenta či mají na svědomí štvavou kampaň proti hlavě státu.

Jde o informace jen z otevřených zdrojů, kterých by si mělo všimnout státní zastupitelství a ze zákona začít prověřovat, zda nedošlo ke spáchání trestného činu. A to nejméně zneužití pravomoci veřejného činitele, a to nejen pracovníky aparátu Hradu, ale i např. ministrem kultury Danielem Hermanem, který je nejen neloajální k vládě, ale také samotné hlavě státu. A co více, ministr kultury Daniel Herman, jako historicky první člen české vlády, vystoupil na norimberském sudetoněmeckém sjezdu. To také může být ve spojení s cizí mocí i jiné úmyslné jednání protiústavního pořádku České republiky, včetně vlastizrady.


Pan Herman zřejmě již zapomněl na to, jak sudetští Němci masově podporovali Konrada Henleina a okupaci tehdejšího Československa. Přispěli tak k rozpoutání druhé světové války. Pan ministr otevřeně pohrdá osudem desetitisíců obyvatel žijících v českém pohraničí, kteří si prožili vystěhování a už před válkou, a v době války peklo, už jen tím, že museli opustit své domovy. Daniel Herman tak otevřeně podpořil vlastizrádce a sám se vlastizrádcem stal. Jeho působení je podkopáváním vlády i prezidentského úřadu. Nemyslím si, že když chce škodit, bude rezignovat, ale měl by za své jednání nést odpovědnost a je tedy na místě, aby státní zastupitelství jeho kroky podrobilo zkoumání podle trestního zákona.