Požadavek stavění sítí, které jsou schopné dosahovat rychlostí minimálně 100 Mbit/s, vyplývá z Digitální agendy 2020, tedy politické strategie EU v oblasti širokopásmového připojení, tzv. broadbandu, ale také z národní politiky pod názvem Digitální Česko 2.0, která cíle Digitální agendy přejala. Cílem Evropské unie je, aby každý občan Unie měl v roce 2020 dostupný internet o minimální rychlosti 30 Mbit/s a polovina domácností měla k dispozici přípojku o rychlosti alespoň 100 Mbit/s.

Mé vyjádření se týkalo pouze těch přípojek, které budou operátoři budovat zčásti za veřejné peníze, tedy především s použitím ESI fondů (evropské strukturální a investiční) z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, spravovaného ministerstvem průmyslu a obchodu. Jde o broadband, který se bude zavádět do „bílých míst“, tedy do oblastí, kde není pro operátory komerčně atraktivní dotáhnout sítě nové generace. Jde o řidčeji zastavěné oblasti, předměstí, menší vesnice a podobně.
Pokud ovšem chceme držet krok se čtvrtou průmyslovou revolucí, musíme zajistit v naší zemi co nejširší pokrytí internetem.

Jsem totiž přesvědčen, že za veřejné peníze se má budovat kvalitní infrastruktura, která kapacitně vydrží na několik desítek let dopředu. Podobně jako měděné vedení po desítky let své existence sloužilo jako telefonní dráty a nyní funguje i jako rozvody internetu, do budoucna jsou to předevšímoptické kabely (případně sítě kabelových televizí a vyspělé bezdrátové sítě) splňující požadavky na takovou broadbandovou infrastrukturu, která bude sloužit mnoho dalších let bez vysokých nákladů na provoz. Aprotože ji budují operátoři s přispěním veřejných peněz, má smysl chtít, aby taková infrastruktura splnila oba eurounijní cíle. Tedy jak 30 Mbit/s pro všechny, tak 100 Mbit/s pro polovinu domácností. Je logické, že sítě podporující rychlosti 100 Mbit/s a více budou snadno plnit i cíle „nižší“.

Pokud se někdo domnívá, že takové rychlosti potřebovat nebudeme, pak ho musímupozornit na existenci celé řady studií, které velmi přesvědčivě ukazují, že nároky na datový provoz se do budoucna skutečně výrazně zvýší. A pak je tedy nabíledni, že čím více českých domácností a firem na to bude připraveno, tím lépe.