Po více než čtvrtstoletí účelové rezignace na řešení sociálně ekonomických problémů dolních deseti milionů občanů, působení “havlisticko nepolitického  klientelismu” či například po “mírových“ aktivitách paktu NATO, ale i po mnoha  dalších, “skvostných výdobytcích reálného kapitalismu” se čeští komunisté opět stávají  “vítaným” terčem. Zůstává ale “s podivem”, že zatímco někomu může předvolebně vadit autentická KSČM se svým prolidovým programem, tak “komunisté bývalí”, aktuálně rozlezlí v jiných partajích a nyní přisátí na “státní vemeno” již nikoliv!

Proto i to mediální vrhání se některých do nekončících diskuzí o “tragédii” padesátileté socializující epochy je pro mne čitelným odváděním pozornosti od skutečných problémů dnešní doby. Sebereflexe a aspekt spoluzodpovědnosti za éru, počínající majetkovým převratem v devadesátých letech, těmto “šíbrům” chybí! Nehodlají si pamatovat ani to, jak ve vypjatých “listopadových” dnech slibovali na náměstích především reformy socialismu a nikoliv jeho zánik! A když občané na to kývli, rychle o “svoji” revoluci přišli. Takto promarněné šance můžeme litovat dodnes!

Převážně neschopní a prolhaní pokrytci, nejprve přísahající na “socialismus”, svým agresivním působením rychle destruovali systém, který nebyl jistě dokonalý, ale v celé historii naší země nejspravedlivější. A také bleskurychle zašantročili, ne jinak, než ku prospěchu svému a prospěchu svých souvěrců, gigantický majetek nakumulovaný v něm.


Osudy symptomatických figur českého kapitalismu jako Kožený, Krejčíř, Bakala, aj., jsou médii podezřele rychle zapomínány, ale jejich kamarádi a následovníci již dávno metastázovali do politické struktury a nyní se chytře snaží odvádět pozornost od skutečného stavu naší země a vlastních “zásluh” o něj. Nástroji bývají falešná indoktrinace bezkontextovými výseky historie, nálepkování, kádrování či ostouzení všeho nepohodlného.

Nedivím se jejich obavám! V době odumírání “havlovského kultu” se již na jejich  “prodemokratické” aktivity začíná nahlížet i jinak než by si přáli. Kolaborace se sudetoněmeckým Landsmannschaftem, plánování účasti v jaderné válce s Ruskem či návrh na ocenění vražedné “party Mašínových” jsou jen některými jejich “trumfy”. Zjednodušeně, z příklonu k Německu, ovšem na úkor zájmů vlastní země, z přepisu výsledků II. SV, z úvah o likvidaci ideového nepřítele číslo jedna Ruska, země s významným proslovanským potenciálem a ideologicky “nebezpečnou” historií, a konečně z trapné adorace obyčejných vrahů lze úspěšně vyabstrahovat fóbii ze všeho “levicového”. A proč to všechno? Z málo inteligentního, zastydlého a zcela zbytečného antikomunismu, horšího puberty!