Hlavním tématem výcviku byla záchrana osoby z visu. Figuranta představoval vždy jeden z lezců, další k němu slanil, bezpečně ho zajistil ke svému postroji a spustil ho pomalu na zem.

Hasiči si během přípravy na samotnou finální „záchranu“ procvičili i řadu dalších úkonů potřebných pro bezpečnou práci ve výškách a nad volnou hloubkou - od uzlové techniky, přes postupové jištění, stoupání po laně až po polohování při práci. Na vše pečlivě dohlížel lezecký instruktor.

Lezecké skupiny hasičů pracují vždy minimálně ve dvou a jsou dislokovány na všech centrálních stanicích v kraji s výjimkou Ostravy - tam slouží na hasičské stanici v Porubě čtyřčlenné lezecké družstvo s rozšířenou výbavou a celokrajskou působností.