Pevné lidské zdraví, zjistil nedávno, potřebuje mastné kyseliny Omega-3, které se jinak než z mořských ryb nezískají. Co nás tedy všechny milovníky mořských ryb naštve, je to, že v době, kdy na celé planetě mořských ryb ubývá, se obrovská kvanta ulovených ryb v Evropě pořád házejí mrtvá zpět do moře.

Ví se o tom už řadu let, leckdo už proti tomu protestoval, ale letos v lednu to nejnovější britská sondáž potvrdila znovu. Viníkem nejsou rybáři, nýbrž inspektoři rybolovné politiky EU, kteří to rybářům nařizují pod hrozbou pokuty za překročení evropských rybolovných kvót. Čili maximálního množství toho či onoho druhu ryb, jaké smějí rybáři té či oné země v tom či onom období vyložit na břeh.

Absurdní přitom je, že kvóty byly původně vymyšleny na to, aby evropská moře chránily před vyrybněním, ale v praxi je urychlují. Dodržování kvót je neproveditelné prostě proto, že žádná rybářská loď nemůže vědět, kolik ryb toho či onoho druhu už jiné rybářské lodě na břeh přivezly a tím národní kvótu splnily. Takto byli v minulém roce britští rybáři donuceni vyházet téměř polovinu svých úlovků zpět do moře. V celém Severním moři se ročně zahazuje téměř milion tun ulovených ryb.

Britský televizní dokument vysílaný v lednu sledoval, jak jedna rybářská loď před příjezdem do přístavu vyhazuje zpět do moře z půldenního úlovku šest set kilo ryb. „A nejsou to jen nějaké nedorostlé nebo poškozené, vyhazuje se koš po koši prvotřídních tresek,“ vyprávěl komentář. „Mohli jsme jimi nakrmit dva tisíce lidí.“ Místo nich museli rybáři, aby se uživili, vyjet zpět na moře lovit jiné druhy ryb, jejichž kvóta překročena nebyla. Jenže než je přivezou na břeh, opět nebudou vědět, zda kvóty už nedoplnily nějaké jiné lodě a zda nebudou muset další svůj úlovek házet do moře. V uplynulém desetiletí britští rybáři vyházeli podle vládních statistik 4,8 milionů kusů tresek, 3,9 milionů haddocků, 4,9 milionů platýsů, třičtvrtě milionu mořských jazyků a 17 milionů mořských bělic (merlanů).

A my rybí labužníci se pak divíme, že jsou mořské ryby tak drahé. Jednoho dne se divit přestaneme, až nebudou žádné. Evropská moře jsou na tom dnes už tak špatně, že mnozí evropští rybáři raději jezdí porušovat mezinárodní zákony a mořské hranice a vyrybňovat okolí západní Afriky. Polovinu jich zase před příjezdem k evropským břehům budou muset vyházet, jestliže je už v kvótách někdo jiný předehnal.

Před pár měsíci se za nás všechny naštval mediálně proslulý anglický kuchař Hugh Fearnley Whittingstall, který na rybářských televizních dokumentech spolupracoval a založil internetovou protestní kampaň žádající EU o zrušení nesmyslných kvót a rybích masakrů. Do poloviny února na ní měl 650.000 podpisů. Mezi naštvanými podepsanými je většina britských kuchařských celebrit, podnikatel Sir Richard Branson, anglický komik Stephen Fry, TV moderátor Jeremy Paxman a autor tohoto sloupku. Jestli jste se taky naštvali, najdete to na www.fishfight.net.

Benjamin Kuras
Vyšlo v MFDnes