... Oč teď v první řadě jde, jest, abychom přemohli svou bolest svojí rozvahou, abychom nepředloženými citovými výbuchy svého žalu nezhoršili politickou situaci svého národa... Zachovejte klid, pracujte a vydržte nyní, co osud přinesl. Musíme se správně a rychle orientovat v životním prostoru, který zbývá našemu národu. Jsme teď malou zemí... Bez spolupráce s Německem, svým největším sousedem, bychom neuhájili své existence. Žijeme uprostřed německého národa, obklopeni kolem dokola německým lidem... Proto náš vlastní zájem vede nás ke spolupráci s německým lidem."

Tato slova zazněla v pražském rozhlase 15. března 1939 a jejich autorem je socialistický předák a oblíbený dělnický funkcionář, pozdější vysoký funkcionář protektorátního režimu (byl šéfem cenového úřadu) a současně člen ilegálního Politického ústředí domácího odboje a nakonec člen londýnské emigrační vlády pan ing. Jaromír Nečas.

Zachovat, co se dá, ať i za vysokou cenu, zdálo se příkazem doby, napsal o třicet let později historik Jan Tesař. Viděno z povzdálí, zdá se, že zvláště v této době vystoupil zdánlivě již dvacetiletou samostatnou existencí republiky staletý komplex české politiky zřetelně na povrch, a tím zřejmě i charakteristický rys českého národního vědomí: komplex přizpůsobení se mocnějším a silnějším. Tesař napsal: "Národ byl pro tuto situaci svými dějinami adaptován a jeho dřívější reakce vytvářely tradici, kterou nyní mobilizoval. " A to po zkušenostech z let 1948, 1968 platí snad ještě více i dnes.

Vlastně dost podobně, ale pouze k vnitřní situaci hovoří i současný premiér RNDr. Petr Nečas: zachoval rozvahu, krotil citové výbuchy a mluvil o tom, abychom nepodceňovali jeho trpělivost a houževnatost., a to hlavně proto, abychom neohrozili koalici, která je zárukou reforem. Kvůli odhalenému tajnému plánu agentury ABL a strany Věci veřejné na privatizaci politiky, chtěl původně pan premiér ale demisi tří ministrů. Nakonec se zbavil jen Víta Bárty, který rezignoval sám, Radkovi Johnovi toleruje umělou trafiku a ministra Dobeše ve vládě nechal. Za úspěch považuje, že ubránil ministry ODS. Jeho obhájci pak ještě říkají: ustoupil, aby uchoval naději na reformy, kterým ale už skoro nikdo nevěří, jak exaktně potvrzují průzkumy agentury STEM.

Pan Nečas je zdvořilý, slušný, uměřený, není panovačný, na jednání chodí připravený, a když něco neví, přizná to. Takový byl prý i Nečas z první republiky a nakonec skončil v emigraci jako ministr pro hospodářskou obnovu v Benešově vládě. Jelikož ale upozornil na korupční jednání tehdejšího ministra Eduarda Outraty, musel z vlády nakonec odejít, ač byl po celou dobu k prezidentu Benešovi velmi loajální. Proto ho zřejmě prezident pověřil v předmnichovských dnech, aby vykonal velmi delikátní misi ve Francii. Prezidenta Beneše pan Nečas ale silně odrazoval i od cesty do Moskvy a podpisu smlouvy, protože se orientoval v tehdejší politické situaci a i v odhadech do budoucna lépe než prezident, který však na něj nedal: do své vlády ho už nepustil. Zemřel v ústraní v Anglii dne 30. ledna1945 v obci Merthyr Mawr ve Walesu.

Ani pan premiér Nečas nesdílí současné politické názory pana prezidenta na to, kdo vyvolal vládní krizi a kdo byl hybatelem situace uvnitř ODS a podle původních prohlášení o odchodu ministrů je zřejmé, že se liší od pana prezidenta i v hodnocení VV a pana Víra Bárty. To mu jistě prezident Václav Klaus nikdy nezapomene, a proto v něm bude mít do budoucna vážného nepřítele. Na to, aby se utrápil k smrti jako jeho jmenovec, je velice mladý, ale že ho ze hry mohou jeho oponenti vyřadit jako jeho předchůdce právě kvůli tomu, co bylo a je na obou Nečasech lidem sympatické, je možné, i když bych mu to nepřál. Společné jméno však komentátorovi dává možnost k podobné paralele, a proto jsem jim sepsal, i když jsem si plně vědom, že jde jen o novinářskou konstrukci.

P.S. Jméno ing. Jaromíra Nečase je dnes částečně zapomenuto také proto, jak připomínají hlavně historikové, protože jeho názory by mohly zpochybnit mýtus o velkém státníkovi a demokratu Edvardu Benešovi. Pana Nečase totiž do Paříže poslal Beneš s nabídkou, že odstoupí Němcům část českého pohraničí a později je obvinil za to, že nás donutili území odstoupit a Francouze prohlásil za zrádce. Nečase ještě nutil k tomu, aby nabídku vzal na sebe, aby on před dějinami zůstal čistý.

Karel Hvížďala